Tento článek píši skutečně se slzami na krajíčku. Když jsem se totiž rozhodla, že si jako symbol pro velkou změnu ve svém životě zvolím seskok padákem, absolutně jsem nepomyslela na své další zdravotní problémy - s páteří. Až když se syn zeptal, jestli jsem ten seskok konzultovala s někým z neurologie, připadalo mně to, jako by mě někdo praštil obrovskou palicí po hlavě. Já jsem v té euforii, nadšení, pocitu obrovského štěstí, že mohu jíst, zapomněla absolutně na všechno ostatní. Hrozně jsem si přála letět. Opravdu už dlouho jsem si nic tak intenzívně nepřála, jako ten seskok.
Člověku se většinou nesplní nikdy nic z toho co si přeje, i kdyby si to přál sebevíc. - Teda - to jsou moje zkušenosti. Asi proto, aby si víc vážil toho, co má.
Ale stejně se pokusím něco vymyslet - něco takového, abych to mohla absolvovat a aby to symbolizovalo ten předěl v mém životě.
Musím se z toho zklamání vzpamatovat, mám pro takový případ osvědčený recept. Když je mně kvůli čemukoliv moc smutno, začnu vyvíjet nějakou manuelní činnost. Zaručeně to pomáhá.
Žádné komentáře:
Okomentovat