Náhodou se mně dostal do rukou následující text., o kterém jsem si říkala, že by mohl někoho zajímat. Je od Virginie Satirové .
Já jsem já
Na celém světě není nikdo stejný jako já.
Jsou lidé, kteří se mi podobají,
ale ani jeden není se mnou totožný.
Proto vše, co se mi přihodí, je autenticky moje,
je to moje svoboda, můj vlastní výběr.
Všechno, z čeho sestávám, ke mně náleží,
moje tělo a všechna jeho aktivita,
moje mysl se všemi myšlenkami a idejemi,
moje pocity, ať jsou jakékoliv,
hněv, radost, frustrace, láska, zklamání, vzrušení,
moje ústa a všechna slova, která z nich vycházejí,
zdvořilá, sladká či drsná, správná nebo nesprávná,
můj hlas, hlasitý nebo tichý,
a všechno to, jak jednám vůči druhým i vůči sobě,
moje sny, moje fantasie, naděje a strachy ke mně náleží,
všechna moje vítězství a úspěchy, všechna má setkání i omyly,
ke mně náleží.
Proto všechno toto je moje, mohu se důvěrně poznat,
a tak mít rád sám sebe a být v přátelství,
sám se sebou ve všem, co ke mně náleží.
Pak mohu umožnit všemu, co je moje,
aby pracovalo v můj prospěch.
Vím, že mám stránky, které mě matou a jsou pro mě hádankou,
a jiné stránky zcela neznámé,
ale pokud jsem v přátelství sám se sebou,
mohu s odvahou a nadějí hledat řešení hádanek
a cesty k nalezení toho, co ze sebe neznám.
To, jak se dívám a naslouchám, co říkám a dělám,
myslím a cítím v tomto okamžiku - to vše ke mně náleží.
Je to autentická výpověď o mém "tady a teď".
Později, když přehlížím znovu, co jsem viděl a slyšel,
co jsem říkal a dělal, jak jsem myslel a cítil,
možná něco z toho se ukáže nevhodné.
To, co je nevhodné, mohu odložit
a podržet to, co se osvědčilo
a vynalézat něco nového místo toho, co jsem odložil.
Mohu vidět, slyšet, cítit, myslet, mluvit a jednat.
Mám nástroj k přežití i vytvoření smyslu
a řádu světa lidí a věcí.
Náležím si a proto se mohu sám řídit.
Já jsem já,
a tak je to dobře.
*******************
Bohužel, úprava mně opět nešla udělat tak, jak bych si přála. Omlouvám se, asi se to tady už nikdy nenaučím.
Žádné komentáře:
Okomentovat