Údiv

Dlouho už jsem se tak nedivila, jak dneska, když jsem četla článek v Lidových novinách z 12/07/08 s názvem Peníze za blogy od novináře Michala Kašpárka.

Jako upoutávka tam je text:

"Stačí si na blogu o literatuře vybudovat slušnou komunitu čtenářů a pak publikovat článek "101 knih, které musíte přečíst, než zemřete". Odkazy vedoucí na partnerská knihkupectví pak již udělají zbytek práce a podíl na zisku přijde na blogerovo konto."

Uvědomila jsem si, že jsem na dva podobné články už dřív na blogu narazila a pořád jsem nemohla pochopit, jaký to dává smysl, když má někdo soutěžit, kolik knih přečte za týden nebo měsíc - nebo nějak tak to tam bylo. Říkala jsem si, že přece knihy čtu proto, že právě tu kterou chci přečíst, že mě zajímá, chci z ní mít požitek, dělá mně potěšení, když držím pěknou knížku v rukou, cítím její vůni atd. Ale soutěžit, jaké množství knih přečtu v co nejkratší době? - To skutečně nemůžu pochopit. Chápu, když někdo studuje, že potřebuje přečíst v co nejkratší době co nejvíc textu. Ale číst jak rychlík pro potěšení? To přece vůbec není možné!

No a teď se mně dostalo vysvětlení. Zůstává mně rozum stát, jak se dají vydělávat peníze. Je to pro mě k neuvěření. V článku jsem se dočetla, že hodně blogerů už skončilo s normální prací a bloguje "na plný úvazek".

Ach jo, je mně docela těžko, když přemýšlím, kam svět spěje.