Rozhodla jsem se vložit sem pro změnu pár ukázek Jaroslava Seiferta. Doufám, že alespoň jednomu člověku udělám radost - možná jich bude víc, snad. Když jsem vybírala ty básně, bylo mně moc dobře, protože jsem pročetla několik knížek, které jsou prodchnuté velkou lidskostí - mimo jiné.
Býti básníkem
Život už mě dávno naučil,
že hudba a poezie
jsou na světě to nejkrásnější,
co nám život může dát.
Kromě lásky ovšem.
Ve staré chrestomatii,
vydané ještě c. k. knihoskladem,
v roce, kdy zemřel Vrchlický,
vyhledal jsem pojednání o poetice
a básnických ozdobách.
Pak jsem si dal do sklenky růžičku,
rozžal svíčku
a počal psát své první verše.
Jen vyšlehni, plameni slov,
a hoř,
ať si třeba popálím prsty!
Překvapivá metafora je víc
než zlatý prsten na ruce.
Ale ani Puchmajerův Rýmovník
nebyl mi nic platný.
Marně jsem sbíral myšlenky
a křečovitě zavřel oči,
abych zaslechl zázračný první verš.
Ve tmě však místo slov
zahlédl jsem ženský úsměv a ve větru
rozevláté vlasy.
Byl to můj vlastní osud.
Za ním jsem klopýtal bez dechu
celý život.
Poštovní holub
Píseň
Bílým šátkem mává,
kdo se loučí,
každého dne se něco končí,
něco překrásného se končí.
Poštovní holub křídly o vzduch bije,
vraceje se domů;
s nadějí i bez naděje
věčně se vracíme domů.
Setři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se něco počíná,
něco překrásného se počíná.
Modrý stín
Píseň o smetí
Co zůstalo z těch krásných chvil?
Třpyt očí,
kapička vůně,
pár vzdechů na klopě,
dech na skle,
špetka slz
a za nehet smutku.
A pak už, to mi věřte, téměř nic.
Dlaň kouře z cigaret,
pár letmých úsměvů
a trochu slov,
která v koutě se točí
jako smetí,
když je zahnal vítr.
A ještě abych nezapomněl,
tři vločky sněhu.
To je vše.
Halleyova kometa
U Zlaté studně
Zdá se tak snadné vydechnout
pár pěkných slov,
dát jim rytmus,
svázat je k sobě rýmy,
aby už nemohla z papíru odlétnout
a zůstala spolu v tanci.
Těžší je umět slova splésti
v hedvábnou šňůru v prstech,
udělat smyčku a mrštit.
Tak se chytá láska,
když se vysmekla z rozechvělých rukou
a utíká,
protože je mladičká.
A pak ji něžně připoutat
ke svému dechu.
Znal jsem básníka, který, až stár,
to uměl.
Není to lehké,
přijdou chvíle, které nejsou sladké.
Sedával jsem s ním někdy
u tohoto stolku.
Bývalo k večeru,
město pod námi se ztišilo
a dávalo se zvolna uspávat
světlem svých lamp,
zatímco milenci postávali tu a tam,
kde je trochu šero,
protože mívají svá tajemství,
která zná každý.
Marně si, lásko, zastíráš svou tvář.
Dnes už vím,
proč tenkrát tak často se odmlčel
a třikrát marně zapaloval lulku,
která byla prázdná.
Na vlnách TSF - svatební cesta
Osud
Hrávali jsme šach na terasách kaváren,
černá, bílá pole jako šachovnice noci,
čtverce polštářů a tmy, bílé a černé.
Musili jsme vzpomínati na Longchamp,
vzepjatí koňové neuběhli však dále
než k Vašim prstům, které miluji.
Vaše nehty barvy předjarního kvítí,
vzdálenost od úst k ústům, polibek, zítra ráno.
Co mi však byly platny mé věže a pióny!
Bylo to uprostřed léta na terasách kaváren
a byla to hra lásky.
Láska
Umírající cholerou
vydechují vůni konvalinek.
Vdechujíce vůni konvalinek,
umíráme láskou.
Moudrost
Všechny ty lásky, při kterých srdce krvácela,
byly jen hloupé pošetilosti,
nakonec budeme milovati svou dlouhou dýmku,
černou labuť.
Krása
Říkáte, že ta panna se ironicky usmívá
v křišťálech skříně kadeřnického krámu?
Věčně krásná, dívá se na vrásky stárnoucích krasavic,
které ji dvakrát v týdnu navštěvují.
Objevy
Roku 1492 objevil Janovan Kryštof Kolumbus neznámé ostrovy
Děkuji Pane!
Já kouřím cigarety!
Filozofie
Vzpomeňte moudrých filozofů:
život není nic než okamžik.
A přece když čekávali jsme na své milenky,
byla to věčnost!
Vějíř
Ukrývati dívčí ruměnec,
koketní oči, hluboký vzdech,
nakonec trpký úsměv a vrásky.
Motýl sedící na ňadrech,
paleta lásky
s barvami zašlých vzpomínek.
Žárovka
Kolem studeného světla žárovek
kmitajících se křídel neúnavný shon.
A pan Edison,
zvednuv své oči z knihy, kterou čet,
se usmívá.
Jakému množství nočních můr zachránil život!
Slavík zpívá špatně
Verše
S kým osamět, s kým zůstat sám
a civět nad propastí?
A plakat? Zaplakal jednou starý Abrahám,
a anděl vzlétl v hermelínovém plášti.
Já nevím, kde je sever, kompas lže
a všecky dívky lžou.
Běž na rozcestí, sloup ti ukáže
tři cesty najednou.
Z účesů židovek vlá silný pach,
to letí komety.
Mé oči krouží v samých elipsách,
jež nejsou viděti.
Zapomněli jsme na múzy,
ty křídel nemají.
Mít za milenky medúzy, ach medúzy,
jež žhavě líbají.
Z korálů berli a pak jít,
kde vládnou sépie,
velrybí mléko okusit,
až ti je někdo nalije.
Adieu, adieu, adieu!
Žádné komentáře:
Okomentovat