Nevšední výstavní projekt Čtrnáct S vznikl ve spolupráci Centra současného umění DOX a občanského sdružení Schrödingerova kočka s Českou společností pro psychoanalytickou psychoterapii v Praze a Českými centry. Čtrnáct umělců zde prezentuje čtrnáct témat ovlivňujících lidské vztahy, rodiny, společenství a systémy, která jsou formálně spojeny písmenem S. Výstava probíhá od 23. května do 16. srpna 2009.
čtrnáct S
smutek / samota / sex / superego / soustředění / sen /střed / spojení / stín / strach / setkání / skrýš / souvislosti / smrt /
Výstavy se účastní Josef Bolf, Václav Buriánek, Jiří Černický, Federico Díaz, Ivana Lomová, Michal Nesázal, Petr Nikl, Michal Pěchouček, Viktor Pivovarov, František Skála, Pavel Tichoň, Libuše Vendlová, Kateřina Závodová, Kamila Ženatá. Autoři reagují především na své vlastní intimní emocionální prožitky, které zpracovávají prostřednictvím obrazů, videí, fotografií, instalací i textů.
***
Minulý týden jsem byla v Praze a navštívila dvě krásné výstavy. O Jiřím Anderlem napíši v dalším článku, teď napíši o galerii DOX. Konečně jsem se tam dostala - asi tak napošesté se mně to podařilo.
Celé odpoledne jsem strávila se svým velmi dobrým přítelem, na výstavě jsme byli spolu. Protože jsem dopoledne strávila na výstavě J.A. víc jak dvě hodiny, byla jsem děsně unavená. Nejdříve jsme tedy chvíli odpočívali v mé oblíbené Týnské literární kavárně, pak jsme jeli do Doxu. Po prohlídce jsme seděli v kavárně na terase, bylo to tam moc příjemné. - Seděli jsme tam mimo živých lidí s "drátěnými" lidmi a psem.
Kavárna na terase - skupina "drátěných" lidí.
Úplně mě vyšinula expozice skotského umělce Douglase Gordona. Stejně nevím, čím a jak tak dokáže na člověka zapůsobit. - Velký prostor, tma, osvětlená obrovská plátna - na dvou umírá slon - pomalu se snaží zvednout a vždy upadne zpět. Další dvě obrovská plátna - velmi pomalu se na nich pohybují lidé, hraje sugestivní hudba. Mezi těmito čtyřmi plátny, kousek stranou, jsou promítáni na čtyřech obrazovkách havrani, krákají (dočetla jsem se ve Wikipedii, že podle lidových pověr havraní krákání přináší smrt - mimo jiné negativní věci). Celé to působí šíleně pesimisticky, nemohla jsem tam vůbec déle vydržet, nemohla jsem jít do patra, kde se rovněž něco promítalo, ale skutečně jsem to nezvládla. Byla jsem totálně vyšinutá. Musím říct, že dodnes mám v sobě zvláštní pocit.
Všude po zdech byly nápisy, pár jich sem opíši, některé vložím:
You never knew. (nikdy jsi nevěděl)
I always knew. (vždy jsem věděla)
They never knew. (nikdy nevěděli)
They always knew. (vždy věděli)
You always knew. (vždy jsem věděla)
(nikdy jsem nevěděla)
***
vím co chceš.
vím co chci.
víš co chceš.
víš co chci.
U tohoto nápisu se nedalo odstoupit pro malý prostor.
doufám, že to vše překládám dobře: nezáleží na tom, kdo jsem, jenom chci s tebou mluvit.
Toto byl nápis na WC: nesměji se, pláči-křičím
Tyhle kresby jsou od Josefa Bolfa. Jsou obrovské a v místě, kde se nedalo odstoupit, takže jsem je nemohla vyfotografovat vcelku. Navíc jsem je musela zabírat zešikma, jinak se nedalo.
schválně jsem tam nechala postavu, aby se dala porovnat velikost
tohle jsem musel vyfotit natřikrát
houpající se smrt
ze zadní strany
nafukovací smrt
- taky jsem nechala člověka k porovnání velikosti
fotografie jsou vždy za sklem a nedají se fotografovat
Tento obraz byl namalovaný nano-materiálem, takže z něho sklouzává veškerá nečistota, i kouř z cigaret - doufám, že to píši správně, nevyfotila jsem popis k němu
Entropa mě nadchla - líbí se mně,
dobrý nápad, vtipná kritika - ne zlá
dobrý nápad, vtipná kritika - ne zlá
Žádné komentáře:
Okomentovat