Před nějakou dobou jsem dostala od svého dobrého přítele Mirka krásnou knížku Květy okamžiku. Je to korejská zenová poezie, autor je Ko Un, současný básník. Při překladu byl osobně nápomocný. Přeložila Miriam Löwensteinová. Vložím sem alespoň nějaké výňatky z této nádherné knížečky.
Mirku, ještě jednou za ni moc děkuji!!
A tyhlety verše sem vkládám specielně pro Ru:
Dva -
naproti sobě
jedí
Obvyklý denní rituál
současně i nejlepší věc
*
Z druhé strany řeky
dolehly k nám zvony
pro nás dva
abychom je slyšeli společně
Rozhodli jsme se rozejít
a pak
jsme se rozhodli nerozejít
*
Ti co se rozešli
ať jdou
k zimnímu moři
Ti co se milovali
ať jdou
spíše než ti
co se milují nyní
*
Lítost je cit
Je bez citu
možná Cesta říkáš?
Taková Cesta musí být malý zločin
*
Co je největší útěcha
na tomto světě?
Padající sníh
vršící se
na zelených větvích borovic
*
Otázka když je mi úzko
Existuje něco kromě tohoto světa?
Otázka když je mi nejlépe
Existuje něco kromě tamtoho světa?
*
Slunce zapadá
Mám jedno přání -
být vlkem pod tučným měsícem
*
I celý dnešní den jsem strávil
povídáním s kýmsi
Na cestě zpět prohlížely si mě
stromy
*
V den kdy poprchává
Vyhlížím jednou dvakrát
zda někdo nepřichází
*
Moucha s jedním křídlem
s bzučením těžce vylétla ven
stále se někdo kamsi potácí
*
Zimní sníh je zbožný
Modříny
s nahými těly
stojící
váhající
váhající
nelžou -
ani jedním slovem
Taková místa procházím statečně
*
Lehnout si je konec
Jako nemocné zvíře
zoufale
stojím celý den
Takový byl i ten dnešní
Suk-o!
*
Devatenáctého dubna
Vylezl první had
chcípnul!
Žiji už příliš dlouho
*
Vesluji
upustil jsem veslo
Až tehdy jsem se rozhlédl
po široké vodní hladině
*
Venku před jeskyní nářek větru a deště
uvnitř
tichý hovor netopýrů
visících ze stropu
*
Dva žebráci
dělí si a jedí jídlo
Silný svit úplňku
*
Malá vážka usedá na konec rákosové palice
celý svět se rozprostře kolem ní
*
Pod nebem s plynoucími bílými oblaky
tolik blbců
*
Proč i ty letní brouku
máváš křídly a zpíváš?
*
Být jako chmýří z pampelišek
roznášené větrem
Být jako semínko stříbrných trav
na konci podzimu
Být sám tvořit svůj svět
*
Pampeliška v lijáku
nesmyslně otvírá ústa
trpí
Buď statečná, Kum-sun
*
Ticho
Pryskyřice pod zemí tvoří jantar
a na zem
padá první sníh
*
U cesty
Srnec
tiše pozoruje měsíc ve vodě
*
Co je tento svět?
Tady - poletující motýl
tam - pavoučí síť
*
Říká se:
aby vzniklo nové
musí se jiné stát popelem
Celých deset let
se má neštěstí v popel neobrátila
Chce se mi naříkat
v pozdním podzimu
pálím
hromadu listí
*
Dešťové kapky z okapu
Já
i pavouk
mlčíme už půl dne
*
První dešťové kapky
s ťukáním padají
na lístky stříbrné magnolie
budí je
tenhle
i tamten
*
Sobeckost není žádostivost
Ne žádostivost
ale malá přání
nás obyčejných lidí
jsou pravdou
mezi
tímto a oním světem
Tak
Na zdraví!
*
Jsme hosté co se neustále
po tisíce let
objevují
I vážka sedící na vodní lilii
I já
*
Semínka vrb
poletují kolem bystřiny
dotýkají se země
pukají otvírají se
Zkus začít také tak
**************************************************
Zjišťuji, že bych musela opsat celou knížku, což není možné.........
Žádné komentáře:
Okomentovat