Tak jsem včera byla v Praze. Vůbec jsem nečekala, že by tento den mohl patřit k mým nejpříjemnějším dnům.
Jednak jsem dobře dopadla v nemocnici, jsem šťastná.
V nemocnici v parku vše kvetlo
V poledne jsem šla - jak jinak - do Týnské literární kavárny, kde jsem si dala - jak jinak - medovník a presso.
Pak jsem navštívila výstavu Zdeňka Sklenáře , na které jsem, bohužel, nesměla vůbec fotografovat. Celá výstava se mně moc líbila, byl to průřez celým jeho dílem. Líbily se mně jak jeho ranné práce - moc se mně líbil např. obraz "Terče" z r. 1947, nebo obrazy "Umělé květiny" z konce třicátých let a mnohé další, tak práce z let sedmdesátých - např. obraz "Slunečnice" z r. 1978 a velké množství kaligrafií, z těch asi nejvíc "Kaligrafie Jean Dubuffet".
"....vizuální podobu nejrozsáhlejšímu Sklenářovu výstavnímu představení dělal český umělec Federico Diaz.......".
Bohužel - katalog stál k tisíci korunám, tak i přesto, že bych ho moc ráda měla, není to v mých možnostech.
Kdo by měl zájem ještě o víc informací, najde je na těchto adresách:
*************
Odtud jsem šla na výstavu Jitky Válové "Jitka válí - lité kresby" - v Galerii VŠUP.
Jitka i Květa Válovy jsou moje snad nejoblíbenější naše malířky. Je škoda, že Květa už zemřela - narodily se jako dvojčata v r. 1922. Je neskutečné, že přes ten vysoký věk Jitka Válová ještě maluje.
Za komunistů měly obě hodně těžký život, prakticky vůbec nesměly vystavovat........
Po r. 1989 vystavovaly obě jak doma, tak v zahraničí, např. New York, Londýn, Mancheser, Barcelona, Budapešť, Wells..... v r. 1994 jim byla udělena ve Vídni Herderova cena.
V r. 1998 Květa zemřela.
Samozřejmě jsem si MUSELA koupit knížku "Válovky - velký svět v malých linkách". Byla vydaná k této výstavě.
Odtud jsem odcházela docela "pohnutá", byla jsem ráda, že jsem se mohla projít po nábřeží, udělala jsem si pár fotek.....
Tím jsem se trochu uklidnila a pokračovala jsem do Galerie Dolmen na výstavu, o které jsem se dočetla na FaceBooku - psal tam o ní pan Martin Frič.
Ulici Opatovickou jsem hledala trochu déle, než jsem předpokládala - vyznat se v těch malých uličkách je pro mě skutečně horor. Musela jsem několikrát poprosit o radu. Ale našla jsem!!!
No a to byla fakt třešnička na dortu - pro mě. Protože tam byl pán, který mě nejen nechal odpočinout na židli, ale navíc jsme si výborně vykládali. Ještě se mně v životě nestalo, abych si takhle vykládala s člověkem, kterého jsem viděla poprvé v životě - a hned po pár vteřinách mně připadalo, že se známe nejméně deset let. Ještě že jsem netušila, kdo to je, protože to bych ze sebe nevypravila ani slovo. Až dnes jsem si ho našla na googlu............
Nevím, jestli by mu bylo příjemné, abych tady o něm psala, tak raději nebudu.
Takže jsme si povídali cca hodinu, taky jsem fotila obrazy.
Způsob jakým Jan Spěváček (učil se u ak. mal. J. Načeradského) maluje je mně hodně blízký - rychlé tahy širokým štětcem - alespoň tak to na mě působilo (třeba to tak vůbec není, nevím). A pak - byly tam téměř samé obrazy zobrazující vodu - a voda je pro mě odmalička hrozně moc důležitá a miluji ji (vždyt jsem se narodila ve mlýně, žeano).
Obrazy jsou obrovské - mnohé i několik metrů na délku nebo na výšku.
Obrazy doplňovaly krásné, vtipné - z kamene vytesané houby!! malíře Tomáše Hlavenky (učil se u ak. mal. V. Merty).
Prostory galerie jsou krásné - velké místnosti, vzdušné, hodně oken s krásným výhledem na kostel sv. Michala (doufám, že to píšu správně).
Cítila jsem se tam tak nádherně, jak už dlouho nikde ne. Panu T.A. za tu krásnou hodinu ještě i tady moc děkuji.
Na závěr jsem poseděla se svým dlouholetým známým v kavárně blízko galerie a po šesté hodině navečer jsem jela domů. Dnes jsem totálně unavená - tolik dojmů, tolik zážitků v jednom dni, po tak dlouhé době, navíc fyzická únava - když jedu do Prahy vstávám ve čtyři hodiny ráno!
Fotky obrazů Jitky Válové a z Galerie Dolmen vložím na blog ještě ve dvou dalších článcích. Dnes nejsem schopná toho tolik zpracovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat