Pak nemám být přesvědčená, že mám v životě hlavně smůlu!
Téměř po roce se nám podařilo - tedy celé rodině - jet za naší malou vnučkou Maruškou.
V pondělí dopoledne jsme vyrazili autem a hned po cestě mě začal bolet zub. Bolest se hodně rychle stupňovala. Takže - místo abych si mohla s Maruškou hrát, jenom jsem fotila, protože každý pohyb hlavou byl značně bolestivý. Fotek jsem udělala opravdu hodně, velmi špatné kvality - jako obvykle, ale to nevadí, hlavně že je tam ona. Fotila jsem tentokrát na automat, ale že by to způsobilo lepší kvalitu, nemůžu říct. Navíc mám pořád dost značné potíže s přibližováním foceného objektu - při přiblížení je rozmazaný ....... Nejvíc jsem ale natočila videa - jenomže - neumím ho upravit tak, abych ho byla schopná dát na You Tube - a tím pádem vložit na blog. Takže - pouze fotky nevalné kvality - ale každá babička mně bude rozumět.
Se zubem to pokračovalo tak, že jsem se obrátila s prosbou o radu a pomoc na Mirku, se kterou se známe jenom z blogu. Poprvé jsme spolu mluvily telefonem - a ona okamžitě zahájila záchrannou akci. Pohotovost byla jenom v Praze, takže Mirka mně domluvila ošetření u své paní doktorky Chourové, v Benešově. Paní doktorka byla neskutečně hodná, ochotná, vytváří kolem sebe velmi přívětivé prostředí - což u zubaře není zrovna obvyklé. Měla jsem absces plný hnisu, takže následovalo vyčistění - což bez umrtvení byla fakt lahůdka, kdo něco takového poznal, dá mně za pravdu. Pak vložení (to je ale skutečně jemné slovo pro tento úkon) drenu, napuštěného jakýmsi desinfekčním preparátem, francouzské výroby. Ten je doslova zázračný. Sice mně měl tvář a dáseň znecitlivět, což se nestalo a trpěla jsem značně až do hluboké noci (kvůli zažívání nemohu brát žádné prášky proti bolesti), ale ráno už jsem byla jak na novém světě. I další vyčistění a vložení nového drenu se už dalo docela dobře vydržet. - No, takže většinu času, který jsem si mohla hrát s vnučkou, jsem trávila buď v bolestech nebo v čekárně u lékaře.
Mirko Nulíčková - touto cestu ti ještě moc a moc děkuji za naprosto nevšední ochotu při zařizování mé "záchrany" - doufám, že ti to jednou budu moci oplatit - ale v docela jiné situaci.
Také děkuji za krásné společné dopoledne v cukrárně, kde jsem jedla nejúžasnější zákusek v životě.
Těším se moc na tvou návštěvu u nás.
*******
16/04/2010
Musím ještě dopsat, že trhání zubu se zatím nekonalo, díky paní dr. Chourové mám zánět vyléčený, téměř už necítím žádnou bolest. (Byla jsem dnes ráno na ošetření u své paní doktorky.)
Na paní doktorku Chourovou a její hodnou sestřičku skutečně do smrti nezapomenu. Při té smůle jsem měla obrovské štěstí. Kdyby totiž nebyla paní doktorka tak hodná, musela bych bývala odjet hned domů, jen díky ní jsem mohla zůstat tak, jak jsme to původně naplánovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat