Koncem minulého měsíce nás navštívila synova rodina - konečně jsme opět viděli malou vnučku Marušku. Že se nám moc líbí, to nemusím psát, to je nad slunce jasnější - vždyť je to naše vnučka. Vložím pár fotek - tentokrát se mně podařilo jich udělat skoro 200.
Vybrala jsem několik fotek, které ilustrují část dne, které jsme trávili s Maruškou.
Při snídani.
Ráda maluje křídami a pastelkami.
Tetu, která s ní malovala a vůbec se jí hodně věnovala, moc miluje.
Kočárek s panenkami skýtá nekonečné možnosti ke hraní.
Obzvlášť miluje krtečka a zajíčka. Krtka má obrovského, ten se nedá převážet, zajíček ano.
Na našem sídlišti se objevilo opravdu krásně upravené dětské hřiště, část je oplocená - to je pro nejmenší děti, část je volně přístupná, pro děti větší.
Maruška nadšeně absolvovala úplně všechny objekty na houpání, prolézání, šplnáhí - dokonce je tam i tabule na kreslení - a kupodivu jsou tam ještě pořád i křídy.
Jaká náhoda - na hřišti jsme se potkaly s babičkou chlapečka, který je synem spolužáka mého syna - otce Marušky. Jsou téměř stejně staří, chlapeček o nějaký měsíc starší.
I tyto obtížné - pohyblivé - schody Maruška zdárně absolvovala - samozřejmě s mou podporou.
Dokonce po provazovém žebříku vyšplhala na skluzavku.
Asi největší zážitek a radost měla z jízdy vláčkem, který je u vchodu do obchodního centra.
Tvářila se vážně, točila volantem a byla nadšená.
Jako poslední absolvovala skluzavku - také v obchodním centru -
dopadla do míčků -
a pak šplhala po polštářích ven
nakonec musela zdolat válec.
No a po tak vysilující činnosti jsme si daly všechny tři - Maruška, teta a já - výtečnou zmrzlinu, Maruška ještě i lízátko.
A teď už je mně jenom nepředstavitelně smutno............
Žádné komentáře:
Okomentovat