Po hodně dlouhé době jsem se dnes vydala podívat na své milované topoly. Jsou vzdálené cca 20-30 minut chůze od našeho domu. Tentokrát jsem si nezapomněla vzít foťák, což se mně v poslední době hodně často stávalo.
Ty dva, tak blízko u sebe stojící topoly pro mě měly odedávna velký význam, později se dokonce staly jakýmsi symbolem.
Bohužel, mám jejich fotku jenom ze zimy.
Jednou, už je to několik let, jsem si o nich napsala:
Dva topoly
vzpínají se k nebi
jakoby odtud chtěly čerpat sílu
Jsou tak rozdílné!
Jeden je štíhlý, druhý košatý
a přece jsou k sobě
nerozlučně připoutaní.
Připadaly mně jako živé bytosti (vím, že jsou živý organizmus, ale mám na mysli něco vyššího). Mnohokrát jsem k nim chodila, abych načerpala vnitřní energii. Posilovaly mě - čím? To neumím rozumně vyjádřit. - Ostatně, nebyla jsem sama, vídala jsem u nich docela často i jiné lidi, kteří se jich dotýkali..........
Vždycky jsem se s nimi cítila jakýmsi zvláštním způsobem propojená. A naprosto samozřejmě jsem počítala s tím, že tam spolu budou stát určitě i v době, kdy už skoro nebudu schopná k nim dojít a pak ještě dlouho - do mé smrti a ještě déle..........
Bohužel, nic v životě není takové, jak se jeví, člověk většinou vidí to, co chce vidět, co si přeje, po čem touží. Skutečnost je ale úplně jiná, s ničím živým se nedá počítat s jistotou donekonečna.
Když jsem vyšla na místo, odkud jsou topoly vidět, nejdřív jsem myslela, že jsem se nějakým nedopatřením ocitla na jakémsi cizím místě. Nemohla jsem uvěřit. Ten velký, robustní topol už tam nestál. Byl to pro mě opravdu šok. Je to tak symbolické.......... Nemohla jsem se chvíli vůbec pohnout a jít dál, bylo mně strašně smutno.
Pak jsem si řekla, že si vyfotím alespoň pařez, ale ani ten jsem nenašla. Vůbec nic tam nezbylo, vůbec nic............. Nevím, proč byl někým pokácený, zdál se celé roky zdravý a silný. Důvod si neumím vůbec představit.
Vyfotila jsem si alespoň kousek kmene toho osiřelého topolu
- vůbec jsem netušila, že na něm odpočívá luční koník
Kousek dál jsou vysazené mladé topoly. Ale to už je úplně něco jiného. Jsou pro mě cizí, vzdálené.
Detail kmene jednoho z nich
Kousek od nich je krásný kámen
Na zoraném poli osamocený vlčí mák - jeden už umírající, druhý plný života......
Už jsem ani neměla radost z krásného výhledu do krajiny, který je všude kolem našeho města.
A pak cesta domů
Žádné komentáře:
Okomentovat