Připadám si doslova jako znovuzrozená, bojím se, abych to nezakřikla. Chodím ven a vyvíjím různou činnost, takže se mně nedostává času - už téměř jako to bývalo dříve. Proto jsem tak dlouho nic nenapsala.
Znovu opakuji, terapie metodou dr. Jonáše je skoro jako zázrak. Všem, kdo trpí kvůli borelióze a různými jinými bakteriálními onemocněními, ji vřele doporučuji.
Už před nějakým časem jsem četla v LN (01/06/2013) článek o zániku Detroitu, který mě docela šokoval. Opravdu mě nenapadlo, že by se tak úspěšné, průmyslové město, mohlo samo zničit. Jenom neuváženým chováním, řízením. Město vše vsadilo na výrobu automobilů. V počátcích zaznamenalo fenomenální úspěch. Bohužel, nepojistilo se proti možné hospodářské krizi tím, že by rozvíjelo ještě i jiná odvětví, než automobilové, výrobu železničních vagonů a lodních dílů.... Navíc šéfové automobilek se nikdy vůbec nezajímali o sociální zázemí svých zaměstnanců. Po propuštění nedostávali podporu v nezaměstnanosti, nepodporovali jejich vzdělávání atd.
Nejhorší selhání se projevilo právě v oblasti vzdělanosti. Ve městě nikdy nevznikla např. Fordova nebo Chryslerova universita. Populace ve městě se tak stávala pomalu nevzdělanou společností s velmi úzkým profesním zaměřením. - Oproti tomu např. v Pittsburghu, který stejně jako Detroit zažil pád v 70. a 80. letech, vsadili na rozvoj ještě i dalších odvětví - zdravotnické služby, finance a vyšší vzdělání. A město se nachází v naprosto odlišné situaci.
Z Detroitu už odešla většina vzdělané populace, i černoši ze střední třídy - zůstali nevzdělaní nebo jen málo vzdělaní lidé, nezaměstnaní...... Většina škol se zavírá. V 50. letech měl Detroit 2 miliony lidí, dnes má sotva 700 tisíc. Ve městě je jen 10 sanitek, nejsou policisté, není tam bezpečno. Nezaměstnaní se živí prodejem drog.....
Vedení města se snaží hrozivou situaci změnit, nabízí podnikatelům, kteří by byli ochotní rozjet nový obchod, odpuštění daní po dobu 10 let, snaží se zaměřit na jiná odvětví, než na automobilový průmysl. Zbylí obyvatelé jsou ale k budoucnosti spíše skeptičtí.
*
*
*
Ve stejném vydání LN mě zaujal ještě další článek - a sice o kultuře ve Vídni - rozhovor byl vedený s vídeňským zastupitelem Ernstem Wollerem. Samozřejmě vím, že náš stát si nemůže dovolit dávat tak obrovské kvantum financí do kultury, jako si může dovolit Vídeň (230 milionů Eur ročně), ale jiný postoj by ke kultuře měl mít určitě.
Vedení Vídně vsadilo na skutečnost, že je městem, do kterého se vždy jezdilo za kulturou a že je výnosné, tuto oblast podporovat. Dotace dostávají všechna divadla!!! I ta, která jsou zaměřená jenom na určitou skupinu návštěvníků. Nepodporují se tam jenom kabarety. Ale pokud se i takovéto divadlo ocitne v nouzi, stejně nějaké peníze dostane.
Vybírání ředitelů divadel: "Za státní divadla je odpovědná ministryně kultury a ředitelé bývají ve funkci aspoň deset let. Vhodné kandidáty hledá komise odborníků a ta je potom oslovuje. To znamená, že možní intendanti velkých divadel jsou obecně známí, a kdybychom vypsali konkurz, takoví lidé se vůbec nepřihlásí, protože by bylo pod jejich úroveň vstupovat do klání přístupného všem. Pokud jde o městské scény, snažíme se dělat výběrová řízení na pokud možno co nejvíce pozic. Většinou rozhodujeme mezi třemi návrhy, ale i zde jsou kandidáti, kteří připadají v úvahu, celkem známí a není jich mnoho. U soukromých divadel je to složitější, tam nechtějí dělat žádná výběrová řízení, chtějí rozhodovat sami a my jsme rádi, když nám aspoň řeknou, že chtějí nějakou změnu, a zeptají se na náš názor..............máme i ředitele, kteří nemluví německy a jsou z různých evropských zemní......... ředitelé se neodvolávají, když se chce takový ředitel vyměnit, protože neplní očekávaní, tak se o tom diskutuje. Neprodlouží se mu smlouva..........že by někdo byl odvolán před koncem funkčního období, to prakticky není možné..."
Nemohlo by se naše ministerstvo kultury alespoň trochu poučit od blízkého souseda?
Žádné komentáře:
Okomentovat