Dnes jsem udělala osobní rekord - po tom šíleném zápalu plic jsem šla pěšky na delší procházku s vědomím, že když na začátku půjdu z kopce, zpátky musím jít nutně do kopce (jsem přece v Třebíči) a nejede tam žádný dopravní prostředek. Ale dokázala jsem to a při cestě do kopce jsem si ani nemusela sednout!
Chtěla jsem tentokrát jít na místo, kam jsem chodívala se synem, když byl malý, nesměl souvisle chodit - čekal na operaci srdce. Je to park u kolejí a on se vždycky strašně moc těšil na "vláček".
V těch místech je klid, momentálně tam všechno kvete a zpívají ptáci.... Navíc jsem měla velké štěstí - byla tam na procházce příjemná slečna s nádherným štěnětem - beaglem - malou pětiměsíční rozpustilou holčičkou - Miley. Samozřejmě jsem neodolala a mnohokrát si ji vyfotila. Některé fotky vkládám.
Svou paničku očividně velice miluje, ale zatím moc neposlouchá,
i když je vidět, že by chtěla - ale nějak to zkrátka nejde....
poskakovala neustále kolem,
strašně ji přitahovalo ptačí napajedlo,
ve kterém si neustále máčela své krásné dlouhé uši
a vytahovala trávu a větvičky,
kolem kterých pak dováděla
a dorážela na ně.
I když si lehla - na vteřinu - čertíci jí hráli v očích.
Při odchodu alespoň tahala vodítko....
Opuštěné ptačí napajedlo.
Ještě pár fotek z parku, vůbec se mně nechtělo odejít.
A cesta domů -
tady je trochu vidět to táhlé stoupání.
Škoda, že se nedá přenášet vůně.....
Myslela jsem, že si po tom "výstupu" chvilku sednu na lavičku v Borovičkách, které už jsou jen cca pět minut od našeho domu,
ale poskakoval tam kos - tedy doufám, že to byl kos,
takže jsem běhala za ním a mockrát jsem si ho vyfotila.
A poslední úsek cesty domů - kdykoliv vyjdu ven - uvědomuji si pokaždé, jak velké mám štěstí, že bydlím právě v této části města, kde vyjdu z domu a za pár minut jsem v lese nebo mezi poli.....
Žádné komentáře:
Okomentovat