Helen Chadvick, autoportrét, 1991
(Lidský mozek lze jistě detailně prozkoumat čistě vědeckými postupy, dozvíme se tak ale podstatné věci i o vědomí a mysli?)
V dubnu jsem tady na blogu uvedla výňatky rozhovoru, který vedl T. Hříbek s předním teoretikem fyziky atomárních částic a fyzikální teorie vesmíru Lawrencem Kraussem u příležitosti jeho pobytu v ČR a v návaznosti na jeho knihu, která u nás vyšla pod názvem "Vesmír z ničeho". Těšila jsem se na reakce na tento rozhovor, protože v něm L. Krauss značně tvrdě útočil na náboženství a teologii, ale stejně tak pokládá za zbytečnou filozofii.
Polemiku s tím, co tvrdí L. Krauss, ze které se pokusím vložit pár ukázek, uvádějí opět LN.
"............ Kraussovy útoky na náboženství a teologii nechám stranou, snad se k nim vyjádří povolanější. Chtěl bych zde poukázat na zásadní slabinu Kraussových názorů: neuvědomuje si, že fyzika neříká - a ani ze své podstaty nemůže říci - o světě všechno. Jako přírodní věda spočívá na řadě předpokladů (například: co je to poznání, za jakých podmínek můžeme objektivního poznání dosáhnut) a na předběžných metodologických rozhodnutích. Je-li přírodověda v podstatě definována tím, že všechno svoje vědění čerpá koneckonců z vnější smyslové zkušenosti, pak samozřejmě nemůže tyto své předpoklady sama zdůvodňovat.
To je jeden z úkolů filozofie (ta sama není vědou, má být ovšem odpovědným myšlením) a ani o té nemá profesor Krauss valné mínění - a evidentně v ní ani není vzdělán ............
*
Pokusím se shrnout tři hlavní body Kraussova vystoupení.
1. Existují tři samostatné oblasti myšlení: věda, filozofie a teologie. Věda je soběstačným nalézáním pravdy o světě. Filozofii příliš nepotřebuje, nanejvýš si od ní může ve svém nezralém nechat navrhnout nějaké otázky. Jakmile jsou však už správné otázky položeny, úloha filozofie pro vědu končí............
2. Teologie klade pseudootázky a řeší pseudoproblémy, je z gruntu nesmyslná a směšná. Od té se věda nemůže nadít ničeho, to spíš teologové by měli pokorně naslouchat vědcům.
3. Věda má univerzální klíč k poznání světa. Nemůže sice nějakého předpokládaného původce světa, Boha, vyloučit, avšak činí ho zbytečným. ............
............ Svou knížku Vesmír z ničeho zahajuje Krauss citátem: "Ať je to sen, nebo noční můra, svou zkušenost musíme prožívat takovou, jaká je. Žijeme ve světě, který je prostoupený skrz naskrz vědou, a ta je jak úplná, tak reálná."
To je tvrdá řeč. Proč, vysvítá ze slov filozofa Miroslava Petříčka: "Věda přes své nesporné a úžasné úspěchy, vlastně mlčí tam, kde běží o poslední, existenciální pravdy¨. K otázce smyslu lidské existence, k problému životní hodnoty nemá věda, jejímž modelem je především matematicky formulovaná přírodověda, co říci. Vývoj vědy v novověku nadto způsobil zvláštní rozdvojení našeho světa: na jedné straně je svět, v němž každodenně žijeme, svět, kterému rozumíme, aniž o to musíme jakkoli usilovat, tedy svět, v němž se dokážeme pohybovat, jednat a tvořit, a na druhé straně je svět vědy, tedy především svět matematicky formulovaných entit a matematicky vyjádřených vztahů mezi nimi. Důležité je, že mezi oběma světy neexistuje žádný plynulý přechod a že následkem toho žijeme jako by ve dvojím světě, neboť svět vědy je něco, co nevyhnutelně náš život ve světě přirozeném provází a čemu se nemůžeme vyhýbat." ............
............ byla opuštěna i filozofie Aristotelova, která tvořila hlavní proud i páteř středověké filozofie a teologie. Novověká přírodověda, která se začala ustavovat v 17. století, byla do značné míry určena osudovou volbou francouzského filosofa Descarta. ............
*............ To všechno se dařilo s jedinou výjimkou a za jedinou cenu: za cenu zneuznání vnitřní zkušenosti člověka. Přitom vnitřní zkušenost, prožitky jako takové, to je to první a nejzřejmější, co vůbec máme! ............
............ zůstává zcela nejasné, proč jsou všechny tyto duševní pochody provázeny zcela jedinečným doprovodem: vědomím. Speciálně vědomím, že jsem to já, kdo právě vidí, má bolesti, čte, skáče, truchlí............
............Vztah mezi myslí a tělem dnes vnímáme jako "těžký problém vědomí". Poněvadž vědomí ve smyslu prožívání ("vím, že jsem to já, kdo...") není přístupné smyslové zkušenosti, nemůžeme být ani předmětem přírodovědy a je vyhrazeno filozofii. ............
............ Jisté je pouze to, že vztah mysli a těla (mozku) není úplně řešitelný přírodovědeckou metodou, že tedy ani nemůže být přírodovědecky vyřešen vznik vědomí v evoluci. Existence vědomí nás nutí překročit ten obraz světa, který před námi rozprostřela newtoniánská fyzika (a dokonce i fyzika současná, která v mnoha směrech hranice klasické fyziky překročila a stále překračuje, jak o tom ostatně svědčí i Kraussova kniha).
*
S existencí tak zvláštního jevu, jako je prožitek či vědomí, si Lawrence Krauss viditelně nedělá starosti. ............
*
............ Není možné vysvětlovat vesmír a jeho vznik bez ohledu na to, že se v něm vyskytuje něco, co se nedá přeložit do řeči fyziky. ............
............ Je ovšem "vědec" a "vědec". Jednou jako profesionál, jednou jak lidská bytost. Vědec profesionál "vědy o rozlehlých jsoucnech se nebude zabývat otázkou boží existence přímo z definice, což ostatně už dal jasně najevo Newton. Avšak mimo laboratoř vědec jako člověk může (a měl by) začít filozofovat, samozřejmě poučeně, nikoliv naivně, a s jistou pokorou vůči dvaapůltisícileté myšlenkové tradici, kterou krok za krokem vytvářeli lidé nikoliv hloupí. Krauss chce sugerovat bezcennost všeho, co se odehrává mimo přírodovědeckou laboratoř, což je neskonale naivní. Opět si dovolím ocitovat Miroslava Petříčka: "Naše myšlení je neseno nesmírně dlouhou tradicí, a (...) aniž o tom víme, myslíme způsobem, který je zformován celými tisíciletími. Bez tohoto pozadí bychom ani nemohli rozumět tomu, že něčemu rozumíme." ............"
Žádné komentáře:
Okomentovat