Konečně dnes mírné zklidnění. V pondělí ráno mně syn zavolal přes skype, abych se nelekala, že je v nemocnici, že se mu vrátily fibrilace, že mu nebylo dobře už koncem výletu do Ein Gedi, v pátek večer. V sobotu a neděli mu nebylo dobře a v pondělí hned ráno šel do nemocnice v židovské části Jeruzaléma, kde mu bylo uděláno EKG (přepočteno 7 tisíc Kč). Momentálně nejsou fibrilace tak silné, aby ho ohrožovaly na životě, ale je potřeba tu situaci řešit, zřejmě elektrošok a úprava medikace.........
Dva předešlé dny byly pro mě šíleně stresující (pro syna už od toho pátečního večera....), protože léčba v Izraeli v dobré nemocnici je strašně drahá a pojišťovna proplácí vše až po návratu a až si ověří nutnost vyšetření u lékařů. Jenže na elektrošok by syn neměl peníze...... Při jeho nezbytnosti by musel okamžitě letět domů, to prý jen za asistence, ale cestování letadlem mu při fibrilacích stejně nebylo doporučováno.
Musím říct, že jsem měla oči plné slzí, když jsem četla na facebooku na synově zdi to množství lidí, kteří ho podporovali nejen psychicky, ale nabízeli mu i finanční pomoc. Ta obrovská solidarita, podpora a soucítění - bylo to až neuvěřitelné.
Němečtí přátelé, kteří ho vzali na výlet - jsou od stejné organizace na studijním pobytu - nabízeli veškerou pomoc.
Musím říct, že jsem měla oči plné slzí, když jsem četla na facebooku na synově zdi to množství lidí, kteří ho podporovali nejen psychicky, ale nabízeli mu i finanční pomoc. Ta obrovská solidarita, podpora a soucítění - bylo to až neuvěřitelné.
Němečtí přátelé, kteří ho vzali na výlet - jsou od stejné organizace na studijním pobytu - nabízeli veškerou pomoc.
Dnes tedy konečně se vše vykrystalizovalo - budu citovat syna, snad se nebude zlobit:
"Hlavní koordinátorka projektu Studium in Israel - Melanie - mi dnes sdělila, že mám obrovské štěstí, protože dr. Luria je šéfem celého kardiologického oddělení. No, nevím, co na to říct. Už mám z toho všeho jeruzalémský komplex. To, že je náhodou teta mého spolubydlícího kardioložkou, která mě včera ochotně vyslechla a poradila, bylo taky docela překvapující.
Čili jsou dvě možné reakce na to, co se děje. Buď to přijímat jako samozřejmost nebo se tomu divit. Čili se divím. Možná se to vše děje proto, aby byl zajímavější tento deník."
"Hlavní koordinátorka projektu Studium in Israel - Melanie - mi dnes sdělila, že mám obrovské štěstí, protože dr. Luria je šéfem celého kardiologického oddělení. No, nevím, co na to říct. Už mám z toho všeho jeruzalémský komplex. To, že je náhodou teta mého spolubydlícího kardioložkou, která mě včera ochotně vyslechla a poradila, bylo taky docela překvapující.
Čili jsou dvě možné reakce na to, co se děje. Buď to přijímat jako samozřejmost nebo se tomu divit. Čili se divím. Možná se to vše děje proto, aby byl zajímavější tento deník."
Je škoda, že média - jakákoliv - informují hlavně o zlu. Člověk má pak pocit beznaděje....... a přitom je všude tolik dobrých lidí, ochotných jakkoliv pomoci někomu, kdo se ocitl v nouzi......
*
Aby toho nebylo málo, momentálně je moje sestra s manželem v nemocnici, jsou oba v kritickém stavu - zřejmě chřipka komplikovaná dalšími chronickými nemocemi..........
Doufám moc, že to oba zvládnou...................
*
*
V takové situaci je člověku jen líto, že - samozřejmě - existují i zlí lidé, kteří se z neznámých příčin snaží někomu ublížit. Už jednou jsem zde zmínila, jak zlá dokáže být nepravdivá pomluva. To se v plné síle projevilo v Citonicích. Narodil se tam zeť. Celá rodina jsme tam rádi jezdili, mnohokrát jsem o té vesnici psala tady na blogu, zamilovala jsem si ji hodně. Bohužel, vše je díky pár lidem jinak, vnuk, který si tam na zahradě chtěl postavit domek, tam stavět nebude. Ani dcera tam na důchod nepůjde............ Je to velmi komplikované, neřešitelné. Jen je to člověku hodně líto...........
******
V této situaci jsem si připomněla, jak nelítostná dovede být uzavřená společnost v malé vesnici.
Napíši stručně, jak jsem to sama poznala v mé rodné vesnici, která měla jen 120 čísel!!
Když se začínala zakládat za komunistů JZD, komunisté s naprostou samozřejmostí zabavovali kompletní majetek větším zemědělcům a živnostníkům, aby tak získali na začátek zadar-mo prostory i pole. To se stalo v mé rodné vesnici tuším třem zemědělcům. Nejhůře na tom byla rodina Pánkova - byli to přátelé mých rodičů, mlynářů. Celou rodinu zavřeli, nejmladšího - tehdy devatenáctiletého syna - obvinili z vlastizrady a odsoudili ho k trestu smrti. Z vesnice napsalo 7 lidí - z toho 2 jeho spolužáci!! - žádost, aby byl trest smrti na něm vykonán. Nakonec - protože to bylo tak nesmyslné - dostal doživotí, pak 20 let a odseděl si 12 let...... v r. 1968 byl zcela rehabilitovaný!!!
Kdyby on při vyřizování rehabilitace na vlastní oči neviděl tu podepsanou žádost o popravu, nevěřili bychom to.
Když se po "sametové revoluci" vrátili do rodného domu, lidé, kteří v něm do té doby bydleli a museli jim ho vrátit, ho z nenávisti zdemolovali, zničili elektriku, veřeje dveří, země...... viděla jsem to na vlastní oči......
Kde se takové zlo v lidech bere, to nikdo neví................
*
Aby toho nebylo málo, momentálně je moje sestra s manželem v nemocnici, jsou oba v kritickém stavu - zřejmě chřipka komplikovaná dalšími chronickými nemocemi..........
Doufám moc, že to oba zvládnou...................
*
*
V takové situaci je člověku jen líto, že - samozřejmě - existují i zlí lidé, kteří se z neznámých příčin snaží někomu ublížit. Už jednou jsem zde zmínila, jak zlá dokáže být nepravdivá pomluva. To se v plné síle projevilo v Citonicích. Narodil se tam zeť. Celá rodina jsme tam rádi jezdili, mnohokrát jsem o té vesnici psala tady na blogu, zamilovala jsem si ji hodně. Bohužel, vše je díky pár lidem jinak, vnuk, který si tam na zahradě chtěl postavit domek, tam stavět nebude. Ani dcera tam na důchod nepůjde............ Je to velmi komplikované, neřešitelné. Jen je to člověku hodně líto...........
******
V této situaci jsem si připomněla, jak nelítostná dovede být uzavřená společnost v malé vesnici.
Napíši stručně, jak jsem to sama poznala v mé rodné vesnici, která měla jen 120 čísel!!
Když se začínala zakládat za komunistů JZD, komunisté s naprostou samozřejmostí zabavovali kompletní majetek větším zemědělcům a živnostníkům, aby tak získali na začátek zadar-mo prostory i pole. To se stalo v mé rodné vesnici tuším třem zemědělcům. Nejhůře na tom byla rodina Pánkova - byli to přátelé mých rodičů, mlynářů. Celou rodinu zavřeli, nejmladšího - tehdy devatenáctiletého syna - obvinili z vlastizrady a odsoudili ho k trestu smrti. Z vesnice napsalo 7 lidí - z toho 2 jeho spolužáci!! - žádost, aby byl trest smrti na něm vykonán. Nakonec - protože to bylo tak nesmyslné - dostal doživotí, pak 20 let a odseděl si 12 let...... v r. 1968 byl zcela rehabilitovaný!!!
Kdyby on při vyřizování rehabilitace na vlastní oči neviděl tu podepsanou žádost o popravu, nevěřili bychom to.
Když se po "sametové revoluci" vrátili do rodného domu, lidé, kteří v něm do té doby bydleli a museli jim ho vrátit, ho z nenávisti zdemolovali, zničili elektriku, veřeje dveří, země...... viděla jsem to na vlastní oči......
Kde se takové zlo v lidech bere, to nikdo neví................
Žádné komentáře:
Okomentovat