Včera večer jsem měla mimořádný zážitek. Dostala jsem od syna nahrávku bohoslužby v synagoze v Jeruzalémě. Asi o tom toho moc nenapíši, protože moje pocity při poslechu neumím vůbec slovy vyjádřit. Opět jsem se přesvědčila o tom, že slova jsou naprosto nedostatečná k vyjadřování pocitů, citů, emocí....... Jsou vhodná pro získávání vědomostí, pro stručné dorozumění atp. Ale vyjádření skutečných emocí a pocitů dokáže jenom hudba, pak následuje výtvarné umění, pak poezie, dále literatura......... v tomto pořadí. Nikomu to nevnucuji, prostě já to tak mám a cítím......
Při poslechu bohoslužby jsem cítila neskutečnou sílu, lidskost, radost, naději.......... nemohla jsem uvěřit, že právě toto sdílí národ, který od svého počátku do současnosti je bezdůvodně a nesmyslně pronásledovaný, vybíjený, šikanovaný..........
Pocit v kostelech u nás jsem vždycky měla stísněný, jakoby všechno bylo opásáno jakýmisi obručemi, které nedovolí svobodně a lehce se nadechnout. Přesný opak jsem cítila při poslechu včera večer. Bylo mně do pláče a přitom jsem měla neuvěřitelný pocit štěstí.............
*
Syn mně k tomu napsal pár poznámek:
"Kázání měla rabínka
Uvedení do modliteb:
Přijde dnes Královna Šabat?
Jistěže přijde!
Lid boží doufá, že přijde!
A tak v důvěře volejme! Přijď! Ó přijď, vznešená Královno!
Zpěvy - jsou to vesměs žalmy a písně o Šabatu - gradují a jak přicházejí postupně další lidé, i mohutní........
Naštěstí jsou k tomu brožury, takže člověk může zpívat s nimi a sledovat, co se zpívá.
Je to přepsané do angličtiny.
V kázání mluvila rabínka o Praze, Kafkovi, Buberovi...........
Po kázaní pak následuje lámání chleba - resp. pití poháru vína.
Synagogy jsou velké, jedna tady pojme asi 80 lidí.
V Praze není tak velká komunita, a pak je tady samozřejmě jiná atmosféra, je to téměř v centru Jeruzaléma, takže to má dost velkou sílu. Je to střízlivé a přitom energetické.
Minule krom kázaní bylo ještě něco jako svědectví. Paní vykládala, jak trpěli její rodiče etc.
Hodně lidí, co tam chodí, přišlo o příbuzné ve válkách.
Tady není nic "jako", všechno, co se tady děje, je silně existenciální........."
*
Je docela možné, že jsem tento zážitek cítila tak moc silně v souvislosti se svým věkem, špatným zdravotním stavem a vědomím blížícího se konce - kupodivu vše na mě působilo jen a jen pozitivně, s pocitem radosti a štěstí.
Měla bych jedno - pro mě absolutně nesplnitelné - přání - být tam fyzicky přítomná...............
*
*
S německými přáteli jel syn dnes na další výlet, tentokrát do národního parku Ein Gedi - v překladu Pramen kůzlete.
Už společně byli v Masadě, Jerichu, Kumránu................
V těchto horách se David skovával před Saulem.........
dtto
Nejvyhledávanější je Davidův vodopád
dtto
Toto je 5 tisíc let starý mlýnek
Sídliště z doby bronzové 4 tisíce let
dtto
Je zde vidět obrovské množství zkamenělin - trilobitů atp.
dtto
dtto
Vložím sem ještě pár fotek z toho místa:
Žádné komentáře:
Okomentovat