Po dlouhé době mě opět navštívil syn s vnučkami - a byli u mě od neděle až do úterý! Navíc syn navrhl, že pojedeme do Citonic, protože tam právě byla další část rodiny.
Jeli jsme trasou přes moje rodné Příštpo. Už mnohokrát jsem se zapřísahala, že se tam už nikdy na můj rodný dům-mlýn nepodívám, protože je mně vždycky do pláče. Ale něco v člověku je silnější než rozum, takže jsem syna stejně znovu poprosila, abychom se tam na pár minut zastavili.
A jako vždy v minulosti to pro mě bylo depresivní.
Všude beton! Nechápu to.
V době, kdy jsme tam bydleli, byly za plotem, jako protihluková clona od silnice, vzrostlé túje. Od tújí vedla po okraji poloviny dvora velká skalka - kvetla od jara do podzimu. Naproti vchodu do bytu byly tři stromy šeříků, různé barvy. Pod nimi posezení - lavičky a stolek. Na dvoře byly ovocné stromy - různé druhy rynglí, višně, švestky, jablka, hrušky....
To vše je pryč, všude beton, všechny stromy vykácené - ovoce mohli mít noví majitelé po celý rok zadarmo...........
Ale je to jejich věc, třeba se jim ten všude přítomný beton líbí víc, než trávník a květiny.
Cesta pokračuje přes Jevišovice ke Znojmu, před ním se odbočí do Citonic.
Bylo mně do pláče - ty nádherné hluboké lesy, kterými cesta vede, jsou pryč - všechno uschlé a zničené kůrovcem......... Jen část, kde jsou listnaté stromy, je les nepoškozený.
V Citonicích se "mladí" rozhodli, že se půjdou koupat do lomu. Já jsem si mohla vleže v klidu prohlížet v televizi fotky z dovolené na Rhodu, odkud se právě teď vrátili dcera s manželem a starším vnukem a jeho přítelkyní. Bylo to krásné.
*
Druhý den, opět v Třebíči, jsme šly s vnučkami - jako obvykle - nakupovat. Tedy - všude musím taxíkem - a naštěstí jsou už všude lavičky kolem obchodů i přímo v obchodech se dá většinou posadit. Takže jsem to zvládla, ale připadala jsem si, jako kdybych zdolala osmitisícovku...... Jenže ta spokojenost vnuček stojí za všechnu námahu a bolesti. Obě jsou hrozně moc hodné, pomáhaly mně úplně se vším a doba strávená s nimi pro mě byla krásnější, než cokoliv jiného.
Všechno uběhlo nepředstavitelně rychle a už je mně zase jenom smutno............
Vkládám pár fotek:
Po nákupu oblečení jsme se šly osvěžit do restaurace.
dtto
Jako vždycky, chtěly se vyfotit v nových šatech na stejném křesle.....
dtto - dělaly při tom hlouposti a různě se tvřářily a šklebily.....snad projev radosti z nových věcí
A tady na dvoře v Citonicích.....
V pozadí Natálka s babičkou a maminkou.... moc špatná fotka, byl tam stín a mobilem to jinak neumím....
Natálka
Oblíbená kočička, Natálka, Eliška s tatínkem, který se nechce nechat vyfotit......
Kvůli tvrdošíjnému odmítání tatínka (mého mladšího vnuka) nechat se vyfotit, jsou pak fotky takhle rozmazané....
Můj rodný mlýn..............
Pohled z "mlatu" na předek mlýnu. Původně tam po levé straně byly dveře, kterými se vstupovalo do mlýna.
Mlat je prostor před mlýnem, kde stávaly žebřiňáky, na kterých se vozily pytle se zrnem ke mletí....
Za oknem po pravé straně bývala kancelář........
Tento pohled je opravdu k pláči - náhon - přívod vody k mlýnu - po obou březích stávaly olše a voda byla čistá......levý břeh nebyl vybetonovaný - držely ho kořeny olší!! - v přírodě vůbec není beton potřeba.........
Tady vlevo stály túje, a rovně dolů po levé straně byla skalka s květinami - ta přístavba tam nebyla, vypadalo to jinak.
Vpravo stály šeříky a chata - teď je to tam oplocené, zřejmě část vpravo patří jinému majiteli.
V pozadí je stodola - co je tam teď, nevím.
To překryté betonovými deskami byl "lamfešt" - přívod vody k turbíně vravo - stavidlo tam zůstalo.....
Turbína byla nejmodernější v té době.........
Kolem stavidla se dveřmi vstupovalo do mlýna - hned po vstupu vlevo byla kancelář.........
*
A zase jsem si řekla, že už se tam nikdy nepodívám, je to pro mě strašně deprimující..........
Žádné komentáře:
Okomentovat