Zamyšlení - život - stáří

Dnes jsem si do archivu v počítači ukládala z předešlého blogu, který teď končí, některé – podle mě – zajímavé komentáře k článkům, které jsem psala v rubrice „Zamyšlení“. Nemohu uvěřit, co všechno jsem za dobu od mého vstupu na blog – v dubnu 2006 – napsala a kolik zajímavých názorů se v komentářích pod články sešlo. Škoda, že nejdou z končícího blogu převést sem…

Uložila jsem si jen komentáře k některým článkům, protože článků jsem napsala tolik, že bych vůbec nezvládla si víc komentářů uložit. Možná přijdu na to, jak zajímavé komentáře vložit do tohoto blogu, ale moc šancí si nedávám – usmívám se.

Procházení mého předešlého blogu mě přivedlo do jakéhosi zvláštního rozpoložení.

V prosinci mně bude 78 let. Za ta léta jsem se díky životním zkušenostem dokázala něco naučit – něco ne. Obávám se, že většinu ne. Mám na mysli – umět vždy používat kritické myšlení, pokusit se poznat samu sebe, naučit se dívat se na všechno co možná nejvíc objektivně – tedy ne svým vnitřním pohledem, snažit se oprostit se od něho – což je neskutečně těžké, otevřeně přijímat a otevřeně dávat, uvědomit si, že všechno, čím disponujeme, je dar – výše inteligence, schopnosti…všechno se odvíjí od toho, co jsme při narození „dostali“…, naučit se vážit si toho, vážit si života, nebýt lhostejní k nikomu a ničemu, snažit se pomáhat tak, jak je v našich silách… a hlavně, být pokorný – vůči Bohu – vůči přírodě – vůči životu jako takovému.

Na téma sebepoznávání jsem před několika léty namalovala obraz, kterým jsem tento značně bolestivý proces znázornila.

Sebepoznávání, 2007, olej na plátně, 80x65 cm

Motto

Je tak těžké, poznat sám sebe. Přiznat si, že je člověk jiný, než si přál a představoval si. Než se domníval, že je. Najednou zjistí, že je plný nejrůznějších nánosů, které si myslel, že musel během let přijmout, aby v životě obstál.

Ale když má štěstí, začne v určitou dobu ty „slupky“ ze sebe sloupávat a podaří-li se mu to, dojde až na dřeň – sebe sama. A najednou pocítí velkou úlevu...... pocítí vnitřní štěstí, je to zvláštní druh štěstí, které s ničím vnějším nesouvisí a ničím nemůže být ohroženo.

 * 

Štěstí I, 2009, olej na sololitu, 60x40 cm

Motto

Mám pocit, že je dvojí druh štěstí – jeden je závislý na vnějším působení lidí, věcí, okolností...... Je to štěstí, které můžeme jen obtížně sami ovlivnit. Proto převládá pocit, že toto štěstí je tak křehké, jako kdyby viselo na tenké stopce, která neustále hrozí přetržením – a vše se zřítí dolů, do špíny, kamení, hlíny, prachu...... To také většinou následuje. Až se člověk začne bát být šťastný a raději se naučí bránit se jakékoliv emoci, citu.

Štěstí II, 2009, olej na sololitu, 60x45 cm

Motto

Pak také ale může člověk prožívat úplně jinou kvalitu štěstí – může je mít v sobě a nic zvenčí je tedy nemůže ohrozit. Jako kdyby byl člověk pevně rozkročený – v sobě – ne na zemi. A nic mu nemůže ublížit. Je to krásný pocit – pocit samostatnosti, jistého druhu moci nad zdánlivě neovladatelnými věcmi.....

**

Ještě vkládám – podle mě – úžasný text, modlitbu – kterou je dobré si denně večer přeříkat.

Modlitba ve stáří

(sv. František Sáleský)

Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.

Chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci.

 Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.

Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nešťoural a neporučníkoval.

Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat - ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.

Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku.

Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.

Také se neodvažuji prosit o lepší paměť - ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí. Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit.

Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo.

Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit.

Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám - bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.

Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale ty, Pane, říkáš: "Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi."

Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš.

A k tomu mi dej všechnu sílu srdce.

Amen

 ***********************

Úprava je strašná - nejsem schopná dát takové řádkování, jaké bych chtěla, nejméně desetkrát jsem zkoušela všechno možné, ale řádkování nejsem schopná upravit - na předešlém blogu to bylo jednoduché...

Neumím se tady ještě pohybovat a udělat takovou úpravu celého článku, jakou bych si představovala. Snad se to časem naučím...