Motto:
Tajemstvím štěstí je svoboda.
Tajemstvím svobody je ale odvaha.
Perikles
"Rainer Maria Schröder (* 1951, Rostock) je německý autor historických příběhů a románů pro děti i dospělé........... Je znám velmi pečlivým studiem pramenů a reálií, jímž se připravuje na psaní každého románu. Žije střídavě v Německu a na Floridě."
*
Právě jsem dočetla knížku "Nebe, na němž nesvítily hvězdy" - napsal Rainer Maria Schröder.
Hlavními postavami jsou mladá žena - dívka a mladý muž - vlastně také ještě chlapec. Oba přežili nacistické koncentráky a snaží se najít znovu smysl života po těch hrůzách, které oba prožili. Zůstali sami, bez rodin, bez domova, bez prostředků. Mezi lidmi, kteří se více nebo méně podíleli na podpoře Hitlera a plánu na naprostém vybití Židů.............
Samozřejmě v knize jsou další postavy s rozdílnými osudy, např. židovská rodina německého profesora, která ještě před válkou emigrovala z Německa do Anglie. Po začátku války se musela vyrovnat s neskrývaným odporem Angličanů k Židům, byli internováni do tábora, nesměli vykonávat žádnou práci, strava na příděl. Po válce sice v táboře být nemuseli, ale mohli dostat jen podřadnou práci, strava na příděl a otevřená nenávist obyvatel ke všem Židům neuvěřitelně přetrvávala......
Jediné východisko pro Židy, nacházející se kdekoliv po válce (snad nejhorší to bylo v Polsku) bylo vystěhování do slibované země na území Palestiny, kde odedávna žilo značné množství Židů.
Většina děje se pak odehrává na strastiplné cestě do Palestiny a popisem neuvěřitelných podmínek, ve kterých tam pak museli žít - a hlavně umírat.
Jsem pořád úplně vyvedená z míry, vůbec nejsem schopná zbavit se nemožnosti uvěřit, kolik zla je pořád mezi lidmi v kterémkoliv státě a zemi a jak moc toto zlo převažuje nad dobrem a vnucuje mně pocit naprosté beznaděje v jakékoliv zlepšení v této situaci - úplně rozumím sebevraždě A. Koestlera a jeho ženy, kteří ztratili veškerou naději na zlepšení chování lidí..... (Od něho jsem četla několik knížek - jednu napsal na téma zakládání kibuců v Izraeli, na kterém se osobně podílel - "Zloději v noci".)
Četla jsem hodně knížek, hlavně dokumentářních, na téma pronásledování Židů od naprostého počátku do dnešní doby. Jen jsem nebyla až tak podrobně informovaná o neuvěřitelné nenávisti k těm, kteří přežili hrůzy německých koncentráků. Měla jsem sice informace o chování Anglie k Židům, kteří hledali pomoc na území Palestiny, ale byly to jen částečné informace (např. "Příběh o lásce a tmě" od Amose Oze).
R. M. Schröder psal výše uvedenou knížku několik let a pečlivě sbíral informace jednak od lidí, kteří přežili nacistické koncentráky, jednak z autentických deníků, záznamů lidí, kteří to štěstí neměli, ale zůstaly po nich písemné dokumenty a také z úředních dokladů. Toto vše pak vtělil do postav svého románu.
Vůbec nejsem schopná se vzpamatovat. Také nejsem schopná uvěřit, jak lehce se podařilo a daří vnutit velké části lidí lživé informace o této době, o vzniku státu Izrael a obětech na životech.
Doslov v knížce, který napsal autor, by měl být povinně studován na všech školách - a také by měl být opakovaně uváděn ve sdělovacích prostředcích.
Nenávist k Židům, která opět v celém světě narůstá, by měla být korigovaná fakty - pravdivými údaji. Pak by se snad více lidí zamyslelo nad tím, v jaké situaci se stále Izrael nachází a že to není jeho vina - což je nejdůležitější.
Z doslovu vyberu jen velmi málo ukázek:
"....... Zvláštnost tohoto románu spočívá v tom, že jsem si tentokrát nedovolil rozvinout svoji fantazii nad rámec dějinných mezníků............všechny další hlavní a vedlejší postavy jsou fiktivní a v románu samozřejmě vedou fiktivní život, odráží se v nich skutečný život v oněch letech - a často až do nejmenších podrobností. Podle mého odhadu se jádro, 90 procent všech situací, zakládá na skutečných, doložitelných událostech. Lze říci, že holá kostra situací a jednání se skládá ze stovek vzpomínek, útržků života, jak je nazývám, jež jsem nacházel v knihách těch, kteří přežili koncentrační tábor, osadníků, účastníků války (a mnozí byli v jedné osobě vším) a dalších svědků času......................
Konec války
První arabsko-izraelská válka skončila 20. července 1949 drtivou arabskou porážkou.......... Počet izraelských padlých překročil 6 tisíc, což činí 1 procento všeho obyvatelstva, kolem 12 tisíc bojovníků utrpělo zranění. K tomu je třeba ještě připočíst za období od 30. listopadu 1947 do 15 května 1948 více než tisíc obětí teroru............Arabská strana............. veškeré údaje záměrně zkreslovala respektive snižovala,............ aby to vypadalo, že se Izraelci na počátku války nacházeli ve stejné nebo dokonce lepší výchozí situaci, což je v rozporu se skutečností..................
Neslavná úloha Velké Británie
............když Velká Británie právě na počátku druhé světové války nehodlala jako mandátní mocnost dodržet sliby a závazky vyplývající z Balfourovy deklarace...............Velká Británie byla ochotná pro arabskou ropu obětovat všechny morální zábrany. Britové vyčlenili Jeruzalém z konkurzní podstaty osmanské říše, protože uměle vytvořené palestinské mandátní území (stejnojmenný národ a národnost neexistovaly, viz níže) potřebovali jako záštitu ke kontrole Egypta a Suezského průplavu............... Britská vláda ráda a často popírá, že Palestina představovala pro zbytek evropských Židů jedinou naději na přežití................. jak ukazují poválečné pogromy nejen v Polsku - samotná Velká Británie nebyla výjimkou, i když tamní násilnosti proti Židům si nevyžádaly oběti na životech, ale "jen" zraněné a ztráty na zničeném majetku. A v poválečném Německu nedocházelo k násilnostem na Židech............díky silám přítomných Spojenců....................
Kromě toho Velká Británie zjevně nechápala, že ty, co přežili šoa, ani v nejmenším neláká představa, že by zůstali v zemi továren na smrt a mohli bydlet v sousedství těch, kteří oslavovali Hitlera a vraždili Židy........................."Blízký východ je pro Velkou Británii a její impérium oblastí životně důležitého významu................... Navíc se tam nacházejí pro impérium nejdůležitější zdroje ropy," konstatoval výbor, jehož členem byl britský ministr zahraničí Ernest Bevin. Ten dále uvedl, že rozdělení Palestiny "podnítí odpor arabských států, takže nelze spoléhat na jejich dobrou vůli.........".........generálporučík John Glubb, britský velitel Arabské legie v dopise ministerstvu zahraničí: "Utrpení pár set tisíc Židů má zanedbatelný význam oproti budoucnosti stamilionového Britského společenství národů." Lord Tedder, šéf štábu britského vojenského letectva, stručně uhodil hřebík na hlavičku. "Naše celkové vojenské postavení na Blízkém východě závisí na spolupráci s arabskými státy."..................
Nakba - arabský mýtus"
Tato část doslovu je velmi obsáhlá, vyplněná odkazy na dokumenty a politiky, vše autenticky doloženo. Opíši jen velmi málo vět.
".................... Palestinský národ nikdy neexistoval, a to ani v politickém smyslu. Výraz Palestina zahrnoval část zaniklé osmanské říše, řídce obydlené směsicí muslimů, křesťanů, Židů a pohanů. Bylo to pouze 0,5 procenta celého arabského prostoru. Ale především tam nikdy neexistoval arabský nebo dokonce "palestinský" stát............. Byl tedy dostatek prostoru pro to, aby v zemi žila v míru obě etnika. Arabové ale jakýkoli kompromis, byť sebevíc nevýhodný pro židovskou stranu, kategoricky odmítali. "Všechno, nebo nic!" znělo arabské heslo........... Co se v diskursu o blízkovýchodním konfliktu dodnes v médiích nezmiňuje a OSN po mnoho desetiletí tvrdošíjně ignoruje, je téměř současné vyhnání 600 až 700 tisíc Židů z arabských států, některé prameny dokonce uvádějí až milion. Většinou museli prchat, protože stát zkonfiskoval jejich majetek. Vyháněli je ze zemí, v nichž Židé žili po tisíciletí, dávno předtím, než se v nich rozšířilo náboženství a kultura islámu......................
Antisemitismus dnes........................."
Doporučuji přečíst si pozorně celý doslov, na závěr jsou uvedeny odkazy na zdroje všech informací zde uvedených.
Žádné komentáře:
Okomentovat