Sajjid Kašua
Před krátkou dobou jsem v rychlosti přečetla po sobě tři knížky od spisovatele Sajjida Kašui, čtvrtou jsem zatím odložila.
Velmi doporučuji přečíst si tyto knížky, stejně tak jako např. Příběh o lásce a tmě, kterou napsal Amos Oz (píši o ní zde ) - člověk pak zjistí, jak obrovský rozdíl je v popisovaných skutečnostech, i když oba autoři jsou objektivní, svými postoji se snaží o mírové řešení tak komplikované situace. Přesto je vidět, jak nepřenosné jsou osobní zkušenosti………………
(Následující informace jsem převzala z Databáze knih)
"Sajjid Kašua (1975) je muslimský a arabsko-izraelský spisovatel a publicista, píše hebrejsky. Vystudoval sociologii a filosofii na Hebrejské univerzitě. Až donedávna žil se svou manželkou a třemi dětmi v židovské části Jeruzaléma, pod vlivem rozčarování z aktuální situace v Izraeli se však nyní rozhodl přesídlit i s celou rodinou do Spojených států.
V knihách, které napsal, je nejdůležitější to, že píše z osobní zkušenosti, to, co zažíval od dětství a mládí. Jak komplikovaný a obtížný je vztah Arabů s izraelským občanstvím k židovskému obyvatelstvu."
Do chvíle, než jsem si přečetla tyto knížky, absolutně jsem si neuměla něco podobného představit, i když mně syn vykládal svoje zkušenosti z letošního pobytu v Izraeli - v palestinské části Jeruzaléma, kde bydlel.
První knížka, kterou Kašua napsal, se jmenuje "Tančící Arabové".
Hlavní postavě románu "……je necelých třicet let, má ženu a dceru, avšak svoje místo ve světě nenašel - za svůj arabský původ se stydí, islám považuje za zkostnatělý a směšný, palestinská národní myšlenka se rozplynula v beznaději a židovská majorita o něj nestojí. Jakou samotu prožívá člověk, kterému nerozumí ani prostředí, z něhož pochází, ani jeho noví přátelé mezi Židy? A není osud arabské menšiny v Izraeli něčím podobný osudům židovské diaspory v minulosti - vždyť jakkoli touží splynout s většinovou kulturou a společností, pokaždé jim někdo připomene, že "Arab zůstane vždycky Arabem"?"
Musím říct, že jsem knížku doslova zhltla a začala jsem být hodně vykolejená - vystresovaná - z beznaděje, že není možné, aby se tyto dva národy domluvily………
Hned jsem začala číst jeho další knížku, která se jmenuje "A bylo jitro".
"Hrdinou této knížky je arabský novinář, který vystudoval izraelské školy. Píše hebrejsky a pracuje jako reportér pro izraelské noviny. Jeho národnost mu umožňuje přístup do arabského prostředí a on pro své noviny přináší pravidelné reportáže o událostech na Západním břehu……... Ve snaze řešit existenční problémy se rozhodne odstěhovat se spolu s rodinou zpět do arabské vesnice, z níž pochází. Brzy si však uvědomuje, že arabská společnost, kterou znával, se změnila. Vesnice je plná náboženského fundamentalismu, který je vyhrocený pocity nepřátelství vůči izraelskému státu. Jeho situace se ještě zhorší, když jednoho rána izraelská armáda bez jakékoli zřejmé příčiny vesnici neprodyšně uzavře a odřízne od dodávek potravin, vody, elektřiny i od spojení s okolním světem. V mezních chvílích se pak, podobně jako v Pánu much Williama Goldinga, začínají rozpadat i civilizační pouta a nastupuje barbarství.
Hrdina knihy má řadu autobiografických rysů. Sajjid Kašua sám pracoval pro izraelské noviny a televizi a jeho reflexe krize identity, kterou mu přinášelo zaměstnání hebrejsky píšícího arabského novináře, je mimořádná, stejně jako jeho svědectví o komplikovaném a tragickém vztahu mezi Araby a Židy, kritické k oběma stranám." (Převzato z Databáze knih)
Cítila jsem se čím dál hůř, ale přesto jsem ještě přečetla třetí knížku, jmenuje se "Druhá osoba singuláru".
Tato knížka mě hodně silně zasáhla, hodně dlouho jsem se nemohla od ní odpoutat.
Opět beru z Databáze knih:
"Kašua s nesmírnou citlivostí a bystrým smyslem pro absurdno rozvíjí příběh o lásce, zradě a cti a nastoluje otázku, zda člověk skutečně může shodit starou kůži a znovustvořit sebe sama. Druhá osoba singuláru je psychologickou mozaikou a pronikavou sondou do smýšlení jednotlivců, kteří utvářejí rozdělenou izraelskou společnost. Ve spletité sonátě hlasů a identit jsou naznačeny iracionální výbuchy hněvu a žárlivosti, jimiž se vyznačuje vynucené manželství mezi Araby a Izraelci, i naděje do budoucna, že oba národy tak jako hlavní postava v Tolstého románu jednoho dne uznají své slabosti a budou usilovat o odpuštění."
Čtvrou, poslední knížku "Sledování změn" jsem se zatím neodvážila číst.
Musím si trochu "vydechnout" a vzpamatovat se a pokusit se vyrovnat se skutečností, která se zdaleka netýká jenom problému Izraele a Palestiny………..
Žádné komentáře:
Okomentovat