Asi budu většině připadat jako blázen, sama to pořádně neumím vysvětlit - snad jsou to dva důvody - popíši je níže. Ale je fakt, že jako mladá jsem hodně sledovala Cassiuse Claye - líbil se mně styl, jakým boxoval - ne silou, ale hlavou - bylo napínavé dívat se, jak umí rychle reagovat na chyby soupeřů a vymýšlet nepředvídatelnosti. A stejné je to tak i v tomto sportu MMA - na silové zápasníky se nedívám - líbí se mně bystrost, inteligence, mrštnost - někdy jsou to doslova akrobaté. Není to jenom bití jako takové, jak se na tento sport mnoho lidí dívá.
UFC - přímý přenos z Johaneswille USA - bez diváků.
V noci ze soboty 9. května na neděli 10. května se odehrál první sportovní přímý přenos na světě po pandemii koronaviru.
Samozřejmě jsem si ho nahrála a dívala jsem se několik hodin v neděli.
K tomuto sportu mě vloni přivedl můj synovec, Karel Kaiser, který je trenérem MuayThai v Brně.
UFC - přímý přenos z Johaneswille USA - bez diváků.
V noci ze soboty 9. května na neděli 10. května se odehrál první sportovní přímý přenos na světě po pandemii koronaviru.
Samozřejmě jsem si ho nahrála a dívala jsem se několik hodin v neděli.
K tomuto sportu mě vloni přivedl můj synovec, Karel Kaiser, který je trenérem MuayThai v Brně.
 |
Karel Kaiser - trenér Muay Thai Brno - můj synovec |
Před rokem, bohužel, při smutné události - pohřbu mého švagra - jsem se setkala s některými synovcovými svěřenci. Můj syn to setkání tehdy vtipně nazval - "setkání mafiánů" - ale naštěstí tomu tak nebylo - jen vzhledově - jsou to samí vysocí, svalnatí, potetovaní mladíci. Ale, jak jsem se mohla přesvědčit, jsou to báječní chlapci, se srdcem na dlani. Dojalo mě, jak mají rádi nejenom svého trenéra, ale i jeho matku - mou sestru - byli na pohřbu jejího manžela, mého švagra. (Mnoho z nich teď mé sestře - vdově - často telefonuje a nabízí jakékoliv služby.)
Od té doby jsem začala sledovat nejdříve jenom svěřence mého synovce - např. Vasila Ducára, který má navíc babičku v Citonicích - takže celá rodina mého zetě, který se tam narodil, se s ním zná, i s jeho manželkou. Synovec s ním jezdí po světě, kde Vasil zápasí - např. vloni byli v Johanesburku a v Paříži, letos v Kazachstánu... Vasil se už ale teď rozhodl definitivně a věnuje se jenom boxu.
Vasil Ducár
Vasil Ducár s manželkou
Dalším úžasným borcem je Makhmud Muradov - ten už dvakrát vyhrál v UFC v USA v minulém roce, kvůli koronaviru nemohl absolvovat domluvený zápas letos v dubnu v UFC v USA. Jeho trenérem je Petr Kníže. J. Muradov v začátcích neměl vůbec nic, navíc přicestoval do naší republiky z Tádžikistánu, takže se ocitl v úplně neznámém prostředí. Vlastní pílí a houževnatostí se vypracoval až na samý vrchol. Celá naše rodina mu moc drží palce do budocnosti.
Makhmud Muradov
Makhmud Muradov s manželkou Monikou Bagárovou
Teď se tedy vrátím k tomu přímému přenosu z Johaneswille USA.
Docela mě pobavilo, že ho krátkým proslovem uvedl dokonce i Donald Trump.
Nezvyklé bylo prázdné hlediště - bez diváků, jen s nejpotřebnějšími lidmi - kameramany, trenéry, doktory, komentátory...
Ale ticho v hledišti mělo i jednu výhodu - byly perfektně slyšet pokyny trenérů zápasníkům, i jak oni sami mezi sebou mluví před začátkem nebo po skončení zápasu.
Zjistila jsem, že někdy nesmyslné předpisy existují nejen u nás, ale i jinde - např. komentátoři si dělali legraci, že na svých místech mimo klec musí dodržovat odstupy, ale když hovořili v kleci - stáli tři těsně vedle sebe - bez roušek.
Jinak měli všichni přítomní, mimo zápasníků, roušky - mimochodem - občas mně to evokovalo Planetu opic.
Dalším úsměvným momentem bylo loučení bojovnice před vstupem do klece se svým trenérem - manželem. On si sundal roušku, políbili se - a on si roušku opět nasadil...
Všichni přítomní prošli testem, který byl u všech negativní. Jednotlivé zápasníky vozili z hotelu vždycky až jeden souboj před jejich soubojem, aby byli co nejvíce chránění.
Hlavním zápasem byl titulový souboj mezi Tonym Fergusonem a Justinem Gaethjem. Držela jsem palce Tonymu Fergusonovi, ale bohužel prohrál.
Justin Gaethejm říkal komentátorovi už dříve, že prodělal operaci očí. Před ní prý si musel vždy sáhnout na soupeře, aby vůbec věděl, kde je - téměř neviděl. A po operaci očí se z něho stal mimořádný zápasník - nevypočitatelný.
Měla jsem smůlu - držela jsem palce taky Donaldu Cerronemu, který zápasil s Anthony Pettisem, ale i on prohrál. Neumím si to představit - jsou spolu velcí přátelé, A. Pettis prý říkal, že tento zápas podstupuje velmi nerad, právě z tohoto důvodu. Jejich přátelství ale zápas nijak neovlivnil.
V tomto večeru (u nás v noci) bojovalo hodně výtečných zápasníků, např. Henry Cejudo a Dominick Cruz, Francis Ngannou a Jairzinho Rozenstruik.
Ukončení kariéry ohlásil Henry Cejudo po vítězství nad Dominickem Cruzem. Jak sám říkal, od svých 11 let absolvoval něco přes 600 řeckořímských zápasů, dosáhl všeho, čeho dosáhnout chtěl. Podle znalců je pořád jedním z nejlepších na světě.
Celý záznam byl velmi vzrušující, líbil se mně.
Teď se tedy vrátím k tomu přímému přenosu z Johaneswille USA.
Docela mě pobavilo, že ho krátkým proslovem uvedl dokonce i Donald Trump.
Nezvyklé bylo prázdné hlediště - bez diváků, jen s nejpotřebnějšími lidmi - kameramany, trenéry, doktory, komentátory...
Ale ticho v hledišti mělo i jednu výhodu - byly perfektně slyšet pokyny trenérů zápasníkům, i jak oni sami mezi sebou mluví před začátkem nebo po skončení zápasu.
Zjistila jsem, že někdy nesmyslné předpisy existují nejen u nás, ale i jinde - např. komentátoři si dělali legraci, že na svých místech mimo klec musí dodržovat odstupy, ale když hovořili v kleci - stáli tři těsně vedle sebe - bez roušek.
Jinak měli všichni přítomní, mimo zápasníků, roušky - mimochodem - občas mně to evokovalo Planetu opic.
Dalším úsměvným momentem bylo loučení bojovnice před vstupem do klece se svým trenérem - manželem. On si sundal roušku, políbili se - a on si roušku opět nasadil...
Všichni přítomní prošli testem, který byl u všech negativní. Jednotlivé zápasníky vozili z hotelu vždycky až jeden souboj před jejich soubojem, aby byli co nejvíce chránění.
Hlavním zápasem byl titulový souboj mezi Tonym Fergusonem a Justinem Gaethjem. Držela jsem palce Tonymu Fergusonovi, ale bohužel prohrál.
Justin Gaethejm říkal komentátorovi už dříve, že prodělal operaci očí. Před ní prý si musel vždy sáhnout na soupeře, aby vůbec věděl, kde je - téměř neviděl. A po operaci očí se z něho stal mimořádný zápasník - nevypočitatelný.
Měla jsem smůlu - držela jsem palce taky Donaldu Cerronemu, který zápasil s Anthony Pettisem, ale i on prohrál. Neumím si to představit - jsou spolu velcí přátelé, A. Pettis prý říkal, že tento zápas podstupuje velmi nerad, právě z tohoto důvodu. Jejich přátelství ale zápas nijak neovlivnil.
V tomto večeru (u nás v noci) bojovalo hodně výtečných zápasníků, např. Henry Cejudo a Dominick Cruz, Francis Ngannou a Jairzinho Rozenstruik.
Ukončení kariéry ohlásil Henry Cejudo po vítězství nad Dominickem Cruzem. Jak sám říkal, od svých 11 let absolvoval něco přes 600 řeckořímských zápasů, dosáhl všeho, čeho dosáhnout chtěl. Podle znalců je pořád jedním z nejlepších na světě.
Celý záznam byl velmi vzrušující, líbil se mně.
***
Při sledování tohoto sportu a pronikání hlouběji do zákulisí a životů bojovníků, jsem se dověděla hodně zajímavého, potvrdilo se mně, že všude platí možnost důležitých rozhodnutí jednotlivce - jakou "cestou" chce v životě jít dál.
Uvedu dva příklady - jeden bojovník se narodil do těch nejchudších poměrů v USA - ve slumu. Jako chlapec ale začal docházet do tělocvičny, kde se trénovalo bojové umění - všimli si ho, byl velmi nadaný, houževnatý. Měl jen jedno jídlo na celý den - rozděloval si je na snídani, oběd a večeři. Spal na zemi v tělocvičně. Postupně se ale dostával stále výš a výš, až skončil na samém vrcholu mezi nejúspěšnějšími bojovníky. Zůstal i přes velké množství peněz, které si vybojoval, pořád skromný a žije dobrým životem.
Druhý příklad - opět se tento bojovník narodil do velmi chudých poměrů, v Irsku. Také se vyšvihl do nejvyšších příček svou houževnatostí a pílí. Ale patří k těm, kteří nezvládli bohatství - obrovské množství peněz, které si vydělal. Jeho život provází neustálé problémy, špatné chování, je arogantní, nafoukaný.
V každé oblasti lidské činnosti jsou jednotlivci s různými povahami, záleží jen na každém, jakou formu života si zvolí.
Uvedu dva příklady - jeden bojovník se narodil do těch nejchudších poměrů v USA - ve slumu. Jako chlapec ale začal docházet do tělocvičny, kde se trénovalo bojové umění - všimli si ho, byl velmi nadaný, houževnatý. Měl jen jedno jídlo na celý den - rozděloval si je na snídani, oběd a večeři. Spal na zemi v tělocvičně. Postupně se ale dostával stále výš a výš, až skončil na samém vrcholu mezi nejúspěšnějšími bojovníky. Zůstal i přes velké množství peněz, které si vybojoval, pořád skromný a žije dobrým životem.
Druhý příklad - opět se tento bojovník narodil do velmi chudých poměrů, v Irsku. Také se vyšvihl do nejvyšších příček svou houževnatostí a pílí. Ale patří k těm, kteří nezvládli bohatství - obrovské množství peněz, které si vydělal. Jeho život provází neustálé problémy, špatné chování, je arogantní, nafoukaný.
V každé oblasti lidské činnosti jsou jednotlivci s různými povahami, záleží jen na každém, jakou formu života si zvolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat