Náhodou jsem při hledání nějakých fotek narazila na zápisky mladšího vnuka z doby, kdy mu bylo nějak kolem deseti let. Docela jsem se zasmála, tak jsem se rozhodla to dát na blog, třeba se někdo taky zasměje. I když je fakt, že největší efekt to má pro rodinu, protože ta zná okolnosti a podrobnosti.
Můj pes Denny
Denny je rasy anglického kokršpaněla. Říkáme mu Bimbál, protože stále někam bimbá. Máme ho moc rádi i když mě kousl 2x do tváře, bráchy do ruky a má tam dodnes velikou jizvu.
Moje máma
Je hodná, milá a kupuje mi co chci. Umí německy a dobře českou gramatiku. Nemá ráda společenské hry, např. karty, sázky a dostihy, člověče nezlob se atd.
Když je ráno asi 8.00 hod, tak se vzbudí, řekne si, že je ještě moc brzy a spí dál. Pak se vzbudí v 11.30 hod. a prokleje se, že se nevzbudila dřív a že zase bude oběd až v 13.00 hod.
Můj táta
Já jsem po tátovi úplně stejnej, možná jsem ještě šikovnější. Když má volno, tak spí ještě dýl než mamka. Umí jenom chemii, matiku a fyziku. Češtinu moc neumí, proto jsem ještě šikovnější. Když jsme stavěli, tak jsme nahazovali, taťkovi to vůbec nešlo, přišel jsem já a bylo to hned.
-------------------------------
Na vysvětlenou:
Zeť pracuje na třísměnný provoz na atomové elektrárně, takže pravidelně dopoledne spává - po noční.
Dcera měla po určitou dobu značné zdravotní potíže a užívala silné léky, ale ležela dopoledne jen naprosto výjimečně. Proto si toho zřejmě vnuk všimnul, že to nebylo obvyklé.
Při nahazování zdi skutečně pomáhal a skutečně mu to šlo naprosto mimořádně dobře. On je ostatně manuelně velmi zručný - po tatínkovi, který umí opravit a vybudovat opravdu snad všechno.
Dnes je z vnuka vysoký chlapec (moc mu neschází do 190 cm), je mu už 16 let a srdečně se svým zápiskům také zasmál.
Žádné komentáře:
Okomentovat