Smůla

Jsem trochu rozhozená - před třemi dny mně zavolal můj starší vnuk Alešek

že je po operaci. Chodí na brigádu do lesa - už nejméně rok, možná déle, aby pomohl rodičům s financemi, potřebnými na jeho studium na vysoké škole. Jezdí až do Tábora - i jinam, podle toho, kde je to potřeba a kam ho Lesy pošlou. Dělá nejrůznější práci, od hodně těžké, po lehčí. Teď pracoval se srpem, spadla mu násadka a on sekal dál, bez násadky. Tím, jak byl srp bez násadky, sklouzla mu ruka a on si přeřízl šlachu na ukazováčku pravé ruky. - Byl na operačním sále hodinu a půl. Prý měl štěstí, šlacha se mu stáhla jen cca 4 cm, takže ji bylo možné vytáhnout háčkem. Jinak by mu lékař musel rozřezat poměrně velkou část ruky.

Ještě že jsem to nevěděla hned, jak se mu to stalo, že mně to řekl, až bylo po všem a rodiče ho už dovezli domů. Už byl včera i na převazu, vypadá to, že byli ti dva lékaři v Táboře, co mu to dělali, moc šikovní, že bude snad vše v pořádku.

Dcera (jeho matka) mi včera říkala, že to vypadá docela děsivě, protože má provlíknutou nit skrz nehet a musí prst - šlachu - často natahovat, cvičit. Ale prý to už skoro nebolí. No, snad bude vše v pořádku, na pravé ruce na ukazováčku je to docela nepříjemná věc.

Je mně ho líto, protože si chtěl vydělat peníze i na cestu za svou dívkou do Anglie - ona je tam na brigádě, také studuje na vysoké.

Člověk si vždycky uvědomí, jak je všechno relativní, až když se něco stane. Jak si někdy z docela malicherných věcí dělá věci nadmíru důležité. A zbytečně se trápí pro něco, co nemá tu největší hodnotu.