Pohoda

Dneska jsem měla docela perný den, ale i přesto to byla pohoda.

 

Ráno jsem povlékla postele, dala prát prádlo, celkem tři pračky. Něco jsem vyprala v ruce. Akorát je nepříjemné, že často sprchne, tak je to problém se sušením prádla.

Vykostila jsem kuře, řízky z prsíček jsem dala do mražáku, kostru jsem dala vařit na polévku, zbytek masa jsem udělala na smetaně - není to z kuřete obvyklé, ale snažím se teď vařit všechno, co mám ráda.

Pak jsem dělala plněné papriky, protože jsem včera dostala koupit nádherné, velké a široké lusky.

Ze zbytku mletého masa jsem udělala karbenátky.

K dnešnímu obědu jsem dělala bramborové knedle se škvarky - ty jsem vyškvařila včera - zásadně si dělám škvarky doma, je z toho výborné sádlo a domácí škvarky se nedají s kupovanými vůbec srovnat.

Ke knedlím jsem dělala zelí.

Mám uvařeno dopředu pro "strýčka příhodu" - dnes jsem jedla k obědu ty knedle se škvarky i zelí a vůbec nic mně nebylo - jo, taky jsem si vzala kousek karbenátku. Pak, za chvíli po obědě jsem si vzala pár hroznů a po chvíli ještě kávu - to ještě pořád jenom Caro - ale už zkusím normální kávu - a k tomu oplatky. Vůbec nic mně nebylo. Jsem nepředstavitelně šťastná. Člověk by neřekl, jak obyčejné jídlo - možnost se normálně najíst - způsobuje pocit štěstí, spokojenosti a pohody. Hloupé je, že začínám přibírat na váze.

- Jirko* - přesně si vzpomínám, jak jsem na blogu radila, aby nikdo nedržel dietu, aby byl každý rád, když může jíst. - Je to fakt hrozné, protože bych tak moc ráda jedla - hodně a všechno - ale zároveň nechci tloustnout. Chutná mně absolutně všechno, všechno!! Je to děsné, přestat jíst, když má člověk ještě tak šílenou chuť jíst dál. Ach jo. Už vážím 60,5 kg. Musím přestat jíst sladké. Snědla bych obrovská kvanta zmrzliny. A čokolády. A Pařížského dortu. A vůbec všeho. Je to boj, doufám, že zvítězím.

Pak musím ještě napsat, jak si užívám sprchu - musím se při tomto psaní smát, asi si pomyslíte, že nejsme normální rodina. Po celou dobu, co tady bydlíme, jsme měli špatný tlak ve sprše. Když jsme si nechávali cca před 10 lety předělávat koupelnu - dali jsme pryč vanu a místo ní nainstalovali sprchový kout - upozorňovala jsem na tento problém, ale prý se s tím nedá nic dělat, je nízký tlak.

Jenže teď už se prakticky nedalo sprchovat a já sprchování hodně miluji. Pozvali jsme jiného opraváře a ten zjistil, že jsou ucpané trubky. Takže teď perfektně funguje i masážní hlavice, je to nádhera. Opravdu si vůbec nedovedu představit, že bych měla dlouho žít bez sprchy. - Kdysi jsem viděla jakýsi film - nebo dokument - nemohu si to uvědomit. Tam měl ten člověk taky podobný problém - až se nějak ta koupelna po mnoha létech předělávala - nebo se stěhoval pryč, už si to nepamatuji, přišlo se na to, že byl po celé dlouhé roky téměř utažený hlavní přívod vody - ale byl šikovně skovaný. Připadala jsem si jako v tom filmu. Škoda, že si nemůžu vzpomenout, jaký to byl film.

Taky jsem zavařila nějaké broskve a meruňky - ale to ne dneska, před pár dny.

Začala jsem zase chodit na rehabilitaci, protože se opět přihlásila krční páteř. Začala jsem totiž vynechávat denní cvičení - a hned se to projevilo. Nějak jsem si naivně myslela, že s vyléčením zažívacích potíží mně přestanou úplně všechny bolesti a strasti. Není to pravda, člověk nesmí zlenivět a neustále se musí snažit - v každém směru. Život je trvalý boj, když člověk poleví, hned se potácí kdesi vzadu nebo mimo "cestu". Ach jo.