Jsem ponořená v malé tůňce v horské bystřině. Voda mě hladí a laská, svítí slunce, potok je obrouben zelení a květinami jako krásnou šálou, všude je světlo, nádherně, ptáci zpívají.
Vůbec netuším, že jsem vodou tažená k vodopádu. Padám, topím se, cítím že umírám, jsem stažená hluboko pod hladinu. Najednou se ocitám opět nahoře na hladině, letí ke mně ledňáček, krásně vybarvený, září ve slunci. Ve vodní tříšti z vodopádu se tvoří duha. Kolem je opět plno květin a zeleně. Jsem šťastná, přežila jsem a voda mně chladí rány, opět mě hladí a laská. Všude kolem poletují vážky. Netuší, že se před krátkou chvílí převlékly vlastně do rubáše. Nezbývá jim mnoho času do smrti. Netuším, že mě voda táhne k peřejím. Nemám na sobě žádnou ochranu hlavy ani těla ani duše. V peřejích jsou obrovské kameny a bystřina je čím dál tím prudší.
Odložený "oblek" vážky
Probouzím se a jsem ráda, že to byl jen sen.
Žádné komentáře:
Okomentovat