A. Navalnyj + Bělorusko

Dvě události z poslední doby mě silně zasáhly.

Nejdříve události v Bělorusku, pak pravděpodobná otrava A. Navalného.

Alexej Navalnyj

V Rusku se nezměnilo vůbec nic, pokud jde o kritiky Putina a Kremlu.

Kdysi jsem četla knížku od Anatolije Marčenka „Žij jako všichni“, která to dokazuje.

Knížka mě silně zasáhla – nejen hrůzami, které museli prožívat – a stále prožívají – političtí vězni v Rusku. Zasáhla mě neskutečným hrdinstvím, odvahou, charakterovými vlastnostmi ruských disidentů, jejich odvahou bojovat, i když ví, že skončí ve vězení, jejichž brutalitu si vůbec neumíme ani představit, často smrtí, ve vyhnanství nebo vyhoštěním do ciziny, kde ani tam si nemohou být jistí životem. Časté otravy a padání z oken ve velké výšce, mizením lidí – případy, které nejsou nikdy vysvětleny – došetřeny.

Anatolij Marčenko

 

Larisa Bogorazová

Manželkou A. Marčenka byla Larisa Bogorazová, jedna ze 7 statečných z Rudého náměstí v r. 1968, kteří demonstrovali proti obsazení naší republiky vojsky Varšavského paktu.

Marčenko žil od roku 1968 téměř nepřetržitě ve vyhnanství, v pracovních táborech či ve věznicích. V prosinci 1986, za vlády Michaila Gorbačova, zemřel po dlouhodobé hladovce ve vězení v Čistopolu. V roce 1990 vyšla v knižní edici Revolver Revue jeho autobiografická kniha Žij jako všichni.

„Jedinou možností jak bojovat proti vládě zla a nezákonnosti je znalost pravdy“

*

Po tolika neobjasněných vraždách odpůrců Putina se bezmezně obdivuji A. Navalnému, který už byl tolikrát ve vězení, kde jedinou možností otravy byl bachaři zamořený polštář – tehdy byl také v ohrožení života, pak při dalším napadení přišel téměř o zrak, o dalším šikanování a ubližování nemá smysl vůbec psát. Neumím si představit tu míru odvahy a sebeobětování, se kterými opakovaně kritizuje korupci a způsob vládnutí v Rusku.

Bojím se, že převoz Navalného do nemocnice v Německu bude povolený až v momentě, kdy už mu nebude možné pomoct a kdy bude téměř jisté, že v Německu zemře.

Podle poslední zprávy - vyjádření ošetřujících lékařů - nejde o otravu, ale o metabolickou poruchu! To je tak očividné vynucené vyjádření...

Vkládám rozhovor, který mně připadá nejbližší pravdě o jeho momentální situaci:

 Mark Galeotti

V Londýně působící historik, spisovatel a odborník na Rusko je ředitelem poradenské společnosti Mayak Intelligence, působí také jako analytik firmy Wikistrat. V minulosti působil na moskevské vysoké škole MGIMO i na Univerzitě Karlově. O Rusku napsal řadu knih, poslední z nich je letos vydaná Krátká historie Ruska.

Výňatky z rozhovoru:

„…Hrozba pro Kreml není v tom, že by on sám mohl svrhnout Putina. Přesto je ale klíčovou postavou, a to ze dvou důvodů. Prvním je ten, že on se opravdu soustřeďuje na problém korupce, což je jedno z nejslabších míst Kremlu. Nezáleží na tom, jestli jste chudý či bohatý, z města nebo vesnice, vždy ale máte nějakou zkušenost s korupcí z oficiálních míst. A víte, že Putin tento zkorumpovaný systém řídí…

…Druhým důvodem je fakt, že se Navalnyj snaží vybudovat celostátní hnutí. On politickou stranu vybudovat nemůže, protože kdykoliv se snažil ji zaregistrovat, odmítli ho. To, že se ale snaží vytvořit z převážně moskevských protestů celonárodní hnutí, je pro Kreml skutečnou hrozbou…

…Upřímně řečeno, čekal bych, že k odstranění Navalného by nějaké povolení z vysokých míst bylo potřeba. Je ale pravda, že ruský systém funguje tak, že lidé mají jistou svobodu jednat tak, jak by si přál Vladimir Putin. Z pohledu Kremlu je to tak, že pokud jednáte správně, čeká vás odměna, pokud špatně, budete potrestán…

…Bude velmi těžké se dozvědět pravdu, protože Kreml zajistí, aby nemocnice dodala jen ty informace, které si přejí…“

 *

O praktikách ruských vládních agentů píše Ondřej Kundra v knize Putinovi agenti. Psala jsem o ní 9. června 2017 v rubrice „Knihy“ v předešlém blogu. Po přečtení té knížky už nemusí člověk vůbec o ničem pochybovat…

*

Další možné vysvětlení napadení A. Navalného, které mně také připadá velmi příhodné, je pokus o odpoutání pozornosti od momentálního dění v Bělorusku.

Obávám se, že ani tam není naděje na zlepšení situace – to by Kreml nepřipustil – za žádnou cenu.

Když náš prezident mlčí, je potěšující číst, jak se o pomoci Bělorusku vyjádřil ministr zahraničí Petříček. Pro mě snad jediný člen vlády, který je slušný.

*

Putin se od nástupu k moci otevřeně vyjadřuje v tom smyslu, že jeho cílem je opětovné připoutání bývalých sovětských „satelitů“ k Rusku – to znamená, včetně naší republiky. A že se o to všemi silami snaží, je jasně viditelné. Však také – tuším že -  A. Mitrofanov v jednom ze svých textů na toto jeho snažení upozorňuje.