Michel Serrault 
Philippe Noiret
Už delší dobu nepoužívám moc počítač, opět se nepříjemně ozvala krční páteř, tak si jen každé ráno pročtu nejnovější zprávy hlavně z DeníkuN, který odebírám, popř. ještě z některých dalších novin a sdělovacích prostředků. Víc se teď dívám na filmy, kterých mám v počítači uloženo docela dost. A někdy se stane i ten zázrak, že objevím dobrý film i v TV.
Naposledy se mně to stalo u filmu „Hlava nebo orel“ – film jsem viděla už před mnoha roky, ale je pořád výborný. Zásluhu na tom má nejen režizér, kameraman a další tvůrci filmu, nejen dobrý scénář – ale hlavně – úžasní herci. Je to přímo herecký koncert – vlastně – je těžké psát „herecký“, když oni „nehrají“ – oni ty role „žijí“. A to je velký rozdíl. Jsou „dobří“ herci, kteří ale hrají v jakési pořád se opakující své šabloně – raději je nebudu jmenovat – jak zahraniční, tak naši.
Oba tito herci „žijí“ své role jak komické, tak tragické, zločinné…zkrátka jakékoliv.
Michel Serrault ve filmu „Hlava nebo orel“ hraje podezřelého z vraždy své ženy.
Jenže kriminalista, kterého hraje Philippe Noiret, mu to není schopný dokázat, i když je přesvědčený, že vrahem je. Nejlepším překvapením je ovšem úplný konec filmu – myslím si, že jen málokdo by ho mohl očekávat.
Uvedu ještě další můj oblíbený film „Nelly a pan Arnaud“ (r. C. Sautet) za který byl Michel Serrault oceněn Césarem v r.1995 za titulní roli. Hrál nenápadně elegantního penzionovaného soudce Pierra Arnauda, který se platonicky zamiloval do temperamentní vdané dívky (Emmanuelle Béartová). Opět herecký koncert obou hlavních protagonistů.
Hrál v bezpočtu různých filmů.
S Philippem Noiretem je pro mě nezapomenutelný nádherný film „Stará puška“ (r. R. Enrico) – laskavý, mírumilovný doktor, který pomstí smrt své ženy a dcery, které ke konci války krutě zavraždí němečtí vojáci. Tady je jeho partnerkou úžasná Romy Schneiderová. Za tento film dostal prvního Césara, později ještě dostal druhého.
Philippe Noiret hrál v mnoha komediích s Annie Girardotovou, proslavil se také filmy o zkorumpovaných policistech „Prohnilí proti prohnilým“… Celkem hrál ve 125 filmech!
Za své zásluhy o francouzskou kulturu byl jmenován Rytířem čestné legie.
Bohužel, zemřel ve svých 76 letech na rakovinu.
Oba herci jsou zárukou kvalitního filmového zážitku.
Jestli si pamatuji dobře, tak Hrabalovy knihy moc ráda nemáš, respektive jeho naturalistický, trochu dekadentní styl, ale zajímalo by mě, jaký názor máš na obsazení Noireta do hlavní role v "Příliš hlučné samotě".
OdpovědětVymazatPamatuješ si dobře - nemám ho ráda - ale důvody jsou asi trochu jiné, než si myslíš - mně jeho knihy připadají že jsou neupřímné, vyumělkované, zacílené přímo na určitý druh lidí, na to, aby byly co možná nejvíc populární a aby se líbily co největšímu množství čtenářů - přesně totéž cítím i u knih např. Milana Kundery - prostě - jejich knihy nemohu číst. - A asi Tě zklamu - ten film jsem neviděla - nemohla jsem se přimět se na něj dívat. - Možná to ještě zkusím - abych Ti mohla odpovědět - směju se. - Mívám s tím problém a raději o tom mlčím - protože už jsem zažila, že se do mě někteří jejich obdivovatelé dost pustili... Já musím z psaného cítit upřímnost - a fakt mi nevadí naturalismus ani nic jiného - jen nesnáším vyumělkovanost, neupřímnost... Bývá to tak u velkého množství amerických - komerčních - filmů, které jsou cílené přímo na emoce, tak aby vyvolaly okamžitě soucit. To fakt nesnáším. Taky se většinou nedívám na filmy oceněné Oscarem - např. s Koljou byl v soutěži film Kavkazský zajatec - podle mě mnohem lepší, nadčasový, důležitější. Tím nechci říct, že Kolja není dobrý film - je dobrý oddechový - ach jo - už bych toho řekla až moc - usmívám. Jirko, moc zdravím.
VymazatAha, tak jsem si to vysvětloval trochu jinak, díky za upřesnění.
VymazatNoireta jsem poprvé viděl asi ve filmu Prohnilí - další pokračování, myslím, že byly tři díly, mi přišlo už se stejným námětem, ale přesto nejsou špatné - přesně si je už nepamatuji, někdy se podívám, když bude příležitost. Co si ale pamatuji dobře, je film Velká žranice, protože ho dávali celkem vzácně koncem osmdesátých let v televizi a já byl zrovna doma sám, normálně by mi asi nikdo podobný film sledovat nedovolil. Vůbec jsem nepochopil jeho smysl a myšlenku, trochu jsem se divil, proč se má divák celou dobu dívat na to, jak někdo pořád jen jí (slušně řečeno). Ke správnému výkladu jsem se dostal až později :-) Ale právě Noiret má takový zvláštní výraz v obličeji, kdy ho ve větčině jeho rolí beru tak, že je schopný zahrát i ctihodného pána s ďábelskými myšlenkami, kdy s kamennou tváří dokáže šmahem udělat velkou legraci, nebo někoho s klidem zabít a mít u toho pomyslnou svatozář nad hlavou.
Páni - zase s Tebou jenom souhlasím! - Ta Žranice mně vůbec neutkvěla v paměti, přitom tam hráli herci, které mám moc ráda - možná se na něj znovu podívám. Jo, Noiret dokáže zahrát naprosto všechno - s těmi Prohnilými - máš pravdu - ono se málokdy podaří natočit i druhý díl srovnatelný s tím prvním. O filmech bych se mohla bavit hodiny - miluji film odmalička - do doby, než jsem sama mohla do kina chodit, jsem hltala vyprávění maminky - dodnes vidím, jak žehlí, já ležím na gauči a ona vypráví o filmu, na kterém s otcem byli o víkendu. Přesně si vzpomínám např. na film Sedm samurajů - ach jo, je to všechno pryč a čas tak utíká... Jirko, moc, moc zdravím, dávej na sebe pozor a měj se co možná nejlíp.
Vymazat