Nedávno jsem viděla film Ženy v běhu. Docela jsem váhala, jestli se mám na něj vůbec podívat, protože naše poslední filmy mě většinou nijak moc nenadchly. Naštěstí jsem se nakonec podívala.
Poslední dobou mě hodně trápí páteř, hlavně krční – zasunuje se mně obratel do míšního kanálku, tak je to docela problém. Proto už moc neotvírám počítač, co mě zajímá, mohu si prohlédnout v mobilu. V televizi si mohu cokoliv nahrávat a pustit pak později, nebo se mohu podívat do televizního archívu a vybrat si nějaký pořad, film atp. V nejhorším si sice otevřu PC, ale jen proto, že mám uložené množství filmů ve své filmotéce a z ní si také mohu vybírat.
Potřebovala jsem se podívat na nějaký pozitivní film, oddechový, veselohru - ale kvalitní. Toho smutného, tragického, frustrujícího… už je opravdu přespříliš - a když je člověk navíc senior, chronický nemocný, hodně promýšlí možnost návštěv, takže jsem vlastně pořád sama a telefon nikdy nemůže nenahradit osobní kontakt. To na psychiku také nepůsobí nijak zvlášť dobře.
Nakonec jsem si tedy pustila výše zmíněný film. A musím říct, že jsem byla velmi spokojená. Podle mého názoru je to film velmi laskavý a lidský, tvářící se sice, že nemá žádné důležité téma – ovšem – podle mě velmi důležité téma má. A sice – právě tu laskavost, lidskost, důležitost dobrých vztahů v rodině – jak s partnerem, tak s dětmi. Vstřícnost a ohleduplnost k ostatním lidem. A ještě jednu důležitou věc zdůrazňuje – člověk by neměl nikdy nic lehce vzdávat, měl by podle svých možností bojovat až do konce. A pak – pro mě hodně důležité je to, že se režizérovi podařilo vůbec nesklouznout do kýčovitosti. Naopak – film je plný vtipných situací, dialogů – vůbec ne prvoplánových, většinou jen jemně naznačených. Také herecké obsazení je báječné – úžasný Ondřej Vetchý – ale stejně tak výborné herecké obsazení ženských rolí, i všech vedlejších. Obdivuji režizéra, jak mohl dokázat přimět obě malé děti k tak výborným výkonům. Obě byly úžasné, holčička má tak nádherné oči – a výraz v nich… Film jsem si znovu pustila a našla jsem plno dalších vtipů a vtipných situací, které mně při prvním zhlédnutí unikly. (Podobně humorně zpracovává současné palčivé téma francouzský film „Co jsme komu udělali“ – oba díly.)
A ještě další obdivuhodná věc – všichni herci museli skutečně běhat na doraz – to by se nedalo nahrát. Navíc mně vnuk říkal, že viděl rozhovor s jednou z hereček – skutečně museli všichni běhat takové dálky – a navíc – prý Zlata Adamovská (kterou mimochodem strašně moc obdivuji mimo jiné i za tento běžecký výkon) si prý běhání tak oblíbila, že v něm pokračuje i po skončení natáčení filmu.
Kdo si chce odpočinout a inteligentně se pobavit, film vřele doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat