Úprava článků převedených z minulého blogu – chybějící komentáře

Je mně dost líto, že nebylo možné převést sem z původního blogu komentáře k článkům. Velmi často to byly hodně zajímavé diskuze, u některých článků bylo i víc jak dvě stovky komentářů.

Nejvíc jsem si cenila komentáře od překladatele japonské poezie Antonína V. Límana, který mně navíc jako poděkování za uveřejnění jím přeložených japonských básní, vložil báseň japonské básnířky, kterou přeložil, a která nebyla nikde zveřejněná. Bohužel jsem přišla i o tento jeho komentář.

Díky článkům jsem se pak i osobně poznala s množstvím zajímavých lidí, s mnoha z nich jsem doposud v kontaktu, v neposlední řadě se vzdálenými příbuznými, žijícími i v cizině. Také díky blogu –
z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i. - jsem se dověděla - bylo mně oznámeno - že můj vzdálený příbuzný z otcovy strany, Oldřich Pecl, byl popravený v procesu s Miladou Horákovou…

*

Konečně jsem také dokončila vkládání oddělení perexu u článků převedených z původního blogu.

Zlobí mě, že nemohu nijak ovlivnit úpravu – formát článků, nejde mně to tady na tomto blogu, neumím to.

*

Nemohu uvěřit, kolik výstav jsem za těch pár let navštívila – jak v Praze, tak v Brně, v Třebíči a okolí.

Jak často jsem chodila na různé procházky, nejenom v okolí Třebíče.

Tak moc se mně po tom všem stýská…

Člověk ale musí pokorně přijmout to, co je mu nabízeno a těšit se z maličkostí.

Jsem ráda, že mně sem můj vzácný, mladý kamarád Vašek blog převedl a že mohu všechny ty výstavy a výlety znovu procházet – alespoň takto virtuálně.

Škoda, že jsem se dostala k fotoaparátu tak pozdě, mohla jsem mít mnohem víc fotografií z výstav i přírody.

Všem případným návštěvníkům mého blogu přeji hodně zdraví a pohody v této tak obtížné době.

Petr Holý: Nihilista na balkonu

Právě čtu výše uvedenou knížku – a nemůžu vydržet – i když jsem teprve v polovině knížky, musím o ní napsat.

Autor

Petr Holý je pro mě doslova zjevení – nepamatuji, kdy jsem četla knížku, napsanou s tak inteligentním, úžasným humorem. Při čtení mám neustále po ruce kapesník, protože se nahlas tak směji, že mně tečou slzy. Včera jsem několikrát musela čtení kvůli smíchu přerušit. Člověk má obavy, že nedokáže napoprvé postihnout všechen ten jemný, nenápadný humor, který ale vždycky míří „hřebíku přímo na hlavičku“.
I když je knížka dva roky stará, jak jsem se v informacích dočetla, připadá mně, že je napsaná právě teď. 

Ženy v běhu

 

Nedávno jsem viděla film Ženy v běhu. Docela jsem váhala, jestli se mám na něj vůbec podívat, protože naše poslední filmy mě většinou nijak moc nenadchly. Naštěstí jsem se nakonec podívala.

Michel Serrault a Philippe Noiret

  

Michel Serrault

Philippe Noiret

Už delší dobu nepoužívám moc počítač, opět se nepříjemně ozvala krční páteř, tak si jen každé ráno pročtu nejnovější zprávy hlavně z DeníkuN, který odebírám, popř. ještě z některých dalších novin a sdělovacích prostředků. Víc se teď dívám na filmy, kterých mám v počítači uloženo docela dost. A někdy se stane i ten zázrak, že objevím dobrý film i v TV.

Naposledy se mně to stalo u filmu „Hlava nebo orel“ – film jsem viděla už před mnoha roky, ale je pořád výborný. Zásluhu na tom má nejen režizér, kameraman a další tvůrci filmu, nejen dobrý scénář – ale hlavně – úžasní herci. Je to přímo herecký koncert – vlastně – je těžké psát „herecký“, když oni „nehrají“ – oni ty role „žijí“. A to je velký rozdíl. Jsou „dobří“ herci, kteří ale hrají v jakési pořád se opakující své šabloně – raději je nebudu jmenovat – jak zahraniční, tak naši.

A. Navalnyj + Bělorusko

Dvě události z poslední doby mě silně zasáhly.

Nejdříve události v Bělorusku, pak pravděpodobná otrava A. Navalného.

Alexej Navalnyj

V Rusku se nezměnilo vůbec nic, pokud jde o kritiky Putina a Kremlu.

Kdysi jsem četla knížku od Anatolije Marčenka „Žij jako všichni“, která to dokazuje.

Knížka mě silně zasáhla – nejen hrůzami, které museli prožívat – a stále prožívají – političtí vězni v Rusku. Zasáhla mě neskutečným hrdinstvím, odvahou, charakterovými vlastnostmi ruských disidentů, jejich odvahou bojovat, i když ví, že skončí ve vězení, jejichž brutalitu si vůbec neumíme ani představit, často smrtí, ve vyhnanství nebo vyhoštěním do ciziny, kde ani tam si nemohou být jistí životem. Časté otravy a padání z oken ve velké výšce, mizením lidí – případy, které nejsou nikdy vysvětleny – došetřeny.